literatura, historie, politika

Zpověď židomila

Dnes uplynulo 60. let od zrození svobodného státu Izrael, jednoho z nejpozoruhod­nějších společenských projektů 20. století, vybudovaného jedním z nejpozoruhod­nějších národů lidské historie.

I-Love-Israel

Vzpomínám, jak se mi v první polovině 90. let dostala do rukou kniha Letci s Davidovou hvězdou od Merava Halperina a Aharona Lapidota. Z vyprávění izraelských pilotů se mi do paměti hluboce zapsaly roky 1948, 1956, 1967, 1973 a 1982. Cože, tolik válek? Za tak krátkou dobu? Na tak malém kousku země? Pokaždé proti obrovské přesile? A pokaždé končící vítězstvím malého a po staletí těžce zkoušeného národa?

Bylo na tom něco fascinujícího a vzhledem k tomu, že v téže době Blízkým východem zmítaly silné události (v roce 1994 obdrželi Jicchak Rabin, Šimon Peres a terorista Jásir Arafat Nobelovu cenu míru a prvně jmenovaný byl rok poté zavražděn), začal jsem se o Izrael a historii židovského národa zajímat více. A můj údiv nad všemi těmi zajímavostmi se proměnil v obdiv.

Historie židovského národa je nesmírně poutavá a navíc písemně zdokumentovaná hluboko do minulosti. V tomto ohledu jsou Židé jedním z nejstarších národů světa – díky houževnatému lpění na své víře (pro mně těžko pochopitelném vzhledem k utrpení, jež kvůli své víře nebo svému etnickému původu museli po staletí snášet) si celý národ udržel kontinuitu navzdory roztroušení po celém světě, aby se nakonec po osmnácti stech letech navrátil do své ztracené domoviny.

Neméně zajímavý je i fakt, že se Židé od liberálního 19. století stali ve velké míře nedílnou součástí společenských elit euroamerického civilizačního okruhu – v procentu daleko větším, než byl jejich podíl na okolní populaci. Nikdo nemůže popřít, že mezi význačnými evropskými a americkými umělci a vědci je nějak moc Židů (v Evropě samozřejmě pouze do 2. světové války). Snad je to skutečně důsledek staleté nedobrovolné izolace od zbytku společnosti spojené se zákazem vlastnictví půdy a znemožněním některých činností, která Židy přiměla prosadit se důrazněji v intelektuálních oborech. Na toto téma doporučuji zábavný článek Jiřího X. Doležala Proč jsou Židé nejchytřejší?.

A zcela obdivuhodným pak je příběh zrození novodobého Izraele. V zemi, jíž Římané dali jméno Palestina (po Pelištejcích, u nás známých spíše jako Filištínci), žilo na konci 19. století, kdy se zrodil sionismus, maximálně několik desítek tisíc Židů – a to ještě převážně ortodoxních, podle jejichž přesvědčení je údělem Abrahámova lidu věčně čekat na Mesiáše (Ježíš byl pouze jedním z těch falešných :) a nikoli budovat vlastní stát. Dnes tam žije šest milionů Židů, kteří proměnili zaostalou a písčitou součást Osmanské říše a posléze Britského impéria v moderní zemi. Z ničeho vybudovali demokratický stát, jenž je důležitým producentem ovoce, dominuje světu ve vyspělých technologiích, výrobě kontaktních čoček, léků nebo zpracování diamantů (včetně výroby těch umělých, důležitých pro průmysl).

Nemohu jinak, než k národu, jež něco takového dokázal, chovat nezměrný obdiv.

Samozřejmě, zároveň s nepopiratelným faktem, že je Izrael demokratickou a blahobytnou zemí vyvstává námitka: Izrael vznikl na úkor Arabů. Ano, je to tak – ale přesto je dobře, že vznikl. Izraelsko-arabský konflikt ze svého pohledu rozeberu někdy jindy. A i na zhovadilé Evropany, kteří považují podle průzkumu Eurostatu z roku 2003 Izrael za největší hrozbu světového míru, se dostane.

Dovětek na konec – náš podíl na vzniku Izraele

V souvislosti se vznikem Izraele se také často připomíná československá vojenská pomoc, která vzniku židovského státu výrazně napomohla (izraelští letci byli cvičeni i na českobudějovickém letišti). Myslím však, že se tím jako Češi chvástáme až příliš a neuvědomujeme si motivy tehdejší československé zahraniční politiky. Ta byla zcela ve vleku Sovětského svazu, který začal Československo od roku 1945 (nikoli až o tři roky později, jak se nám snaží namluvit bolševici a socani) přetvářet ve svou kolonii, jejíž představitelé skákali, jak Stalin pískal (včetně „prožidovského“ Beneše a Masaryka).

Sovětský svaz přikázal Československu, aby Izrael podpořilo, protože Stalin doufal, že by se ze židovských kibucníků mohla stát další opora sovětského impéria ve světě. Což se nestalo a Izrael se obratem dostal na index největších nepřátel a z Arabů se naopak stali věrní spojenci SSSR a jeho satelitů. A Stalin krátce po tomto svém zaškobrtnutí rozpoutal v duchu ruských tradic protižidovské tažení ve své říši, které se zčásti přeneslo i do evropských kolonií SSSR, včetně Československa.

Myslím, že pro náš český přístup k Židům je příznačnější spíše znárodnění německého majetku po 2. světové válce. To, že byl tento německý majetek z velké části krátce předtím „arizován“, čili nacisty zabaven Židům, už nikdo moc neřešil. Bylo to zabaveno Němcům, po právu, dle Benešových dekretů a basta! (Někteří Židé přeživší šoa nedostali svůj majetek ani dodnes zpět.) Neopomeňme také, že komunistické Československo poskytovalo zbraně a výcvik (v podstatně větší míře než Izraeli) arabským teroristům. Mezi nositeli Řádu bílého lva z dob komunismu ostatně najdeme Jásira Arafata a Muammara Kadáffího…

PS: Izraelci dnes svůj Den nezávislosti neslaví. Dle svého kalendáře totiž nezávislost vyhlásili 5. ijaru roku 5708 (od stvoření světa), který ovšem připadl na minulou sobotu – jenže o šábesu slavit nesmějí, takže Den nezávislosti byl v Izraeli už 8. května. Časový rozdíl je způsoben tím, že Židé používají lunární kalendář, jehož rok trvá dvanáct oběhů Měsíce kolem Země (jednou za 29,5 dne) a nikoli jeden oběh Země kolem Slunce, jímž měříme čas my. Jejich rok je tudíž asi o deset dnů kratší.

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...