literatura, historie, politika

Za hospody nekuřácké

Tak už i Slovensko hodlá přistoupit k zákazu kouření v restauracích. A kdy se dočkáme my? Přes svůj dříve vřelý a v poslední době ambivalentní a spíše záporný vztah ke kouření mám odjakživa jasno v jedné věci – v hospodách bych kouření jednoznačně zakázal. Proto mne potěšila tato zpráva. Zákazy kouření v restauracích se postupně rozlézají po celé Evropě. Už aby tomu tak bylo i u nás.

Proč? Protože v nezakouřené hospodě vidím jednoznačné výhody:

  1. Kuřáci, který je menšina, nebudou obtěžovat nekouřící většinu. Dopad pasivního kouření na kohokoli je nulový.
  2. Kuřáci vykouří méně cigaret, když budou muset běhat ven = přínos pro jejich zdraví i peněženku. Jak známo, ve společnosti nekouřících lidí má kuřák menší nutkání kouřit.
  3. Člověk nebude smrdět jako prase, když přijde z hospody.
  4. Posílí se komunikace v rámci hospody. Ano, i to považuji za přínos. Obvykle v hospodě strávíte jeden večer u jednoho stolu s těmi samými lidmi. Kuřákům venku (i nekuřákům, proč by třeba nešli hovor s nimi dokončit ven) se však nabízí možnost kontaktu s podobně postiženými od jiných stolů. Větší šance k seznámení pro nezadané. ;)

Toto nejsou jen mé názory, ale je to i empiricky ověřeno. V Pobaltí, kde jsme v srpnu s Mírou byli, se v žádné hospodě nekouří. A jde to. Lidé čadí venku, kde se nenudí, protože klábosí s ostatnímí, člověk nemá druhý den průdušky z plechu a šaty mu smrdí maximálně od piva, kterým se pobryndá. Ani to nepohodlí, že kuřák musí zvednout zadek a jít si naložit ven, není tak velké, jak by se mohlo zdát.

Řeči kuřáků, že zákaz kouření v restauracích je omezováním osobní svobody, neberu – větší blbost jsem v životě neslyšel. Pohodlí není totéž co svoboda.

Doufám, že si poslanci vezmou z našich východních bratrů příklad. A že to tentokrát vezmou za správný konec. Protože všechny předchozí pokusy omezit kouření ve veřejných prostorách byly, upřímně řečeno, od počátku k smíchu. Ani ty oddělené prostory nebo nekouření v době oběda leckde nefungují. Není se čemu divit, zajistit nekuřáckou místnost je pro některé hospodské nemožné – a proto by bylo nejlepší udělat nekuřácké místnosti z celých hospod.

Jinde než ve společenských nebo úředních prostorách (prostě pod střechou), bych však kouření nezakazoval. A už vůbec bych nešel tímto směrem, aby bylo jasno. To už by se stát montoval, kam v žádném případě nesmí. Pod širým nebem ať si každý kouří, jak chce. Ono to totiž vlastně ani jinak nejde.

Vzpomínáte na slavný zákaz kouření na autobusových zastávkách, jak neslavně dopadl? Od počátku bylo zřejmé, že je nevynutitelný zákon. Skončil podle očekávání. Pár dní po jeho účinnosti městští strážníci dělali na zastávkách bububu, proti kuřákům se ohrazovali nekuřáci, kteří se konečně mohli ohánět zákonem, když už ne prostou lidskou slušností, ale postižitelný nemohl být v podstatě nikdo – když už, tak stačilo s cigárem v puse zmerčit uniformu a udělat pár kroků stranou. Dnes je vše samozřejmě ve starých kolejích, na zastávkách se zvesela čadí dál a nikdo s tím nic nedělá ani nenadělá. Jednoduše proto, že takový zákaz se prosadit nedá.

Ale v hospodách to půjde. Tak, poslanci, hola, hola, do toho.

bg_header

Původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.