literatura, historie, politika

Wilth Ahwa – kniha s mojí povídkou

V minulých dnech se v knihkupectvích objevila kniha s názvem Wilth Ahwa z produkce nakladatelství Zoner Press. Jsem jedním ze šesti autorů příběhů z dávných dob, v nichž řeka Vltava vystupuje jako mocná pohanská bohyně. Vůbec poprvé tak oficiálně vstupuji na literární trh.

Wilth_AhwaWilth Ahwa je složena z příběhů v různých dějinných obdobích od doby bronzové přes Kelty, Germány, pohanské Slovany až po středověk, kdy moc Řeky ustupuje novému náboženství – křesťanství. Já jsem napsal povídku z doby pohanských Slovanů, jihočeských Doudlebů. Podrobnosti o knize, její koncepci a jednotlivých povídkách, si můžete přečíst v této tiskové zprávě. Knihu včetně náhledu jednotlivých kapitol najdete na stránkách nakladatelství Zoner Press, kde si ji můžete i objednat. Pokud se chcete dozvědět okolnosti vzniku sborníku, resp. mé povídky, čtěte následující řádky.

Ústřední postavou je Zbyněk K. Holub, ve fantasy komunitě známý též pod přezdívkou Gilgalad nebo Gil. Seznámil jsem se s ním před několika lety přes internet – je to vůbec první a zatím poslední člověk, se kterým jsem se takto seznámil nejprve virtuálně a následně reálně (u piva, jak jinak).

Nikdy jsem komunitě SFFH (sci-fi, fantasy, horror) neholdoval – přestože píši fantasy povídky, fantasy ani sci-fi nečtu, nežiju tím a řada těch lidí mi přijde „až příliš“ – až příliš dávající přednost světům smyšleným před tím reálným. A já jsem realista… Ale tehdy byla snaha dát českobudějovické scéně, nepříliš početné, po vzoru jiných měst nějaké oficiální zaštítění, například v podobě klubu. A protože jsem Budějčák, zajímalo mě to. Sice z toho sešlo, ale poznal jsem Zbyňka. Snílka, který chtěl psát.

A píše. A jak! Kromě pravidel Asterionu vydal už několik knížek. Když si člověk za něčím jde, dokáže to. Zbyněk je toho zářným příkladem, spisovatel jeden.

No, a Zbyněk mě tedy před rokem a půl oslovil, že s kamarády vymyslel sborník, který by se odehrával u Vltavy – v různých časech, s Vltavou – po germánsku Wilth Ahwou – jako ústředním motivem, bohyní, nadpřirozenou bytostí ovlivňující životy lidí, žijících na jejích březích.

Život je opravdu složen z náhod. Protože já jsem v té době shodou okolností psal povídku, inspirovanou jakousi soutěží, jež měla podmínku slovansko-pohanských reáliích. Odehrávala se na území Polabských Slovanů, jejichž historie mě vždy fascinovala, v době Karla Velikého, konkrétně v roce 810, kdy slovanští Obodrité válčili s Dány, proti kterým nakonec vytáhl do boje sámVelký Karel.

Jako hlavního hrdinu té povídky, byť odehrávající se na severu, jsem jako patriotický Jihočech vymyslel Doudleba, příslušníka slovanského kmene obývající dnešní jižní Čechy. K tomu samozřejmě bylo třeba stvořit legendu, hrdinovu minulost – kde se vzal na severu? Protože byl vyhnán, protože je jiný… Zrodil se Mnata z Dulebů, po němž se jmenuje i má povídka v knize Wilth Ahwa.

A tu přišel Zbyněk – neměl bys něco do Wilth Ahwy? No jistěže měl, vždyť já mám postavu, která z Povltaví pochází, a mám i její příběh!

Vrátil jsem se v historii Mnaty o dvacet let zpátky, dodal jsem nové motivy, využil některé postavy, které se objeví i v roce 810, a zapojil bohyni Vltavu-Wilth Ahwu… Protože se snažím ve své lásce k historii, navzdory užívání fantasy motivů, být pünktlich, povídka z Wilth Ahwy jménem Mnata z Dulebů se odehrává v roce 791, v době, kdy Čechy ještě pravděpodobně nebyly sjednocené pod Přemyslovci, ale kdy Carolus Magnus poprvé vytáhnul proti Avarům, aby zničil jejich říši, a jeho spojenecká vojska z dnešního německého severu tehdy táhnula přes Bohemii domů.

V tu chvíli se Mnata z Dulebů (Doudlebů) přerodil z postavy s nejasnou historií ve skutečný podrobný příběh, který právě tuto historii popisuje. Přečíst si ho můžete v knize Wilth Ahwa.

Vzhledem k tomu, že nezmar Zbyněk chystá pokračování Vltavy-Wilth Ahwy – Labe-Albis, je možné, že na řadu přijde i ta původní polabská povídka z roku 810. Možná také ne, protože koncepce Albisu by měla být trochu jiná a já do ní bohužel nemohu nabídnout nic jiného než pokračování Mnaty z Dulebů po dvaceti letech. Prostě nejsou nápady. No, uvidíme.

Musím na těchto místech opět poděkovat pěti lidem (nebojte se, ve Wilth Ahwě jsem jim poděkovat nezapomněl), kteří všechny mé povídky čtou jako první a já je na základě jejich kritiky a připomínek upravuji. Díky nim jsou mé povídky bez pochyby lepší: Josef Burda, Míra Kalous (spolubloger z MilaMira.cz), Honza Knyttl, Míra Papáček a moje milovaná Adélka. Lepší skvadru kritiků bych si ani přát nemohl, protože každý z nich reprezentuje specifický segment čtenářstva.

Pepa: reprezentant masového čtenáře, díky němuž z mých textů mizí nesrozumitelnosti a zbytečné složitosti, do nichž se rád zamotávám.

Míra Kalous: ví, co chci říci, a opravuje, když to říkám špatně. Pozitivní kritik, protože mi rozumí a líbí se mu můj literární styl.

Honza: těžký sarkastik („podle mě je tam málo vraždících robotů z budoucnosti“), který setře přepjaté a směšně vypadající pasáže.

Míra Papáček: intenzivní čtenář a znalec žánru sci-fi a fantasy a také logik – odstraňuje klišé, dbá na logiku žánru a je ze všech nejkritičtější, až si z toho člověk občas zoufá, aby mu vyhověl. Protipól prvního Míry. Avšak je lepší, když mi to dá sežrat on než masa čtenářů. A hlavně je úplně nejpečlivější a mé texty nejvíce rozebírá dopodrobna.

Adélka: reprezentuje zástup čtenářů, kterým fantasy nic neříká (furt se nám směje, resp. koulí očima, že ještě ve třiceti s klukama hrajeme Dračí doupě a počítačové hry…). Díky náhledu „zvenčí“ upozorňuje na věci, které by mi nepřišly problematické.

Mnata z Dulebů byla zatím nejnáročnější povídka, kterou jsem napsal, nejen z hlediska času, ale i úsilí – studium historických pramenů, rešerše, a dolaďování a přepisování a dolaďování a přepisování… A to pod dohledem mých prvosledových pěti kritiků, kteří – a teď nevím, jestli za ně mohu mluvit – se shodli, že Mnata z Dulebů je nejlepší povídka, jakou jsem zatím napsal.

A pod následným dohledem editora Zbyňka K. Holuba, který měl další a další připomínky… Byla to opravdu dřina.

Výsledek však stojí za to a mám z něj obrovskou radost.

Už proto, že se jedná o mou literární prvotinu, chcete-li, debut.

Není to samozřejmě první můj publikovaný text. Napsal jsem stovky článků do Českobudějovických listů, MF DNES a v poslední době do Novin českobudějovické radnice. Ale to bylo především pro obživu a navíc v žurnalistickém žánru, nikoli beletrie.

Několik povídek mi sice vyšlo v různých soutěžních sbornících, ale to byly publikace spíše pro omezený okruh lidí, neprodávané na knižním trhu. Před dvěma roky mi také vyšla povídka Daleko na východě ze světa Hájemství Sedmi v Drakobijcích 10, sborníku povídek ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera 2008, kde skončila na 8. místě. Vydalo nakladatelství Straky na vrbě, na rozdíl od jiných sborníků to bylo v prodeji, ale pořád to byl „jen“ soutěžní sborník. Rovněž mi na internetu před čtyřmi roky vyšla povídka Náhrobek, také ze světa Barbara a Poutníka – na Fantasyplanet.cz. Je tam dodnes docela čtená, jedna z nejčtenějších.

To vše bylo samozřejmě příjemné a radostné, ale nic z toho nebyla opravdová kniha, vydaná nějakým nakladatelstvím a uvedená jako komerční produkt závislý na přízni čtenářů, kteří svým zájmem ohodnotí jeho atraktivitu a kvalitu.

Tak doufám, že se vám bude Wilth Ahwa líbit.