literatura, historie, politika

Vzpomínka na první Majáles

Byl jsem požádán o příspěvek do ankety českobudějovického studentského časopisu Vedneměsíčník na téma, jaký byl můj první majáles. Už je to dávno, 1995…

V anketách VDM obvykle sdělují své postřehy pouze redaktoři časopisu, tentokrát jsem ovšem evidentně dostal jako pouhý poradce příležitost proto, že jsem vůči ostatním jaksi pamětník… Čtěte tedy, jaké to bylo poprvé:

Na majálesech 90. let nebylo nic k zapamatování. Pro mne však přece. Rok 1995. První majáles v prvním ročníku gymnázia s první občankou v kapse – a s prvním pivem. Nechápal jsem, jak dospělí mohou pít ten smradlavý hořký nápoj. Ale do všeho se asi holt musí dorůst. Když vám začnou růst vousy, začne vám nejspíše taky chutnat pivo. Na diskotéce v sokolovně byla nuda, tak jsme šli do hospody na náměstí. Když jsem viděl, jak otrlejším spolužákům objednávka piva prochází, svezl jsem se s nimi.

A měl jsem štěstí. Protože mým prvním byl budvar. Ta úžasná kombinace lehce nasládlé svěží chuti, avšak s dostatečnou typicky českou hořkostí… (která přeslazeným zahraničním ležákům prostě chybí – to jsem ale zjistil až mnohem později). Jsem přesvědčen, že kdyby to poprvé byla jiná značka, zašklebil bych se a ještě nějaký čas pivo odmítal.

Ale naštěstí to byla láska na první ochutnání. Která vydržela dodnes.

(vyšlo ve Vedneměsíčníku č. 2/2012 v dubnu 2012)