literatura, historie, politika

Vzpomínka a doporučení: Wild at Heart + Powermad

Druhá polovina devadesátých let. Maminka, velká fanynka Twin Peaks, se usadí se štrikováním do křesla a chce pustit film, co jsem jí večer předtím nahrál na video. Nemám co dělat, tak si řeknu, že na to kouknu, třeba mne to bude bavit. Hned při úvodní scéně vytřeštím oči. „Tohle jsi opravdu chtěla nahrát, nespletla sis film?“ „Jojo,“ zatetelila se jenom radostně za pletacími jehlicemi.

Tak jsem se seznámil s Davidem Lynchem. Ale u Mullholand Drive jsem si řekl, že mne ty jeho hry s divákem vlastně strašně serou, a zase jsem s ním skončil. Twin Peaks jsem neviděl a neuvidím. Sloního muže bych doporučil každému. Až někdo bude znovu točit Dunu, přeji si, aby si Lynchova barona Harkonnena vzal za předlohu. Sako z hadích kůží však prostě neomrzí.

A také jsem díky tomu objevil kapelu Powermad, která zazní už v úvodní scéně a jejímiž jsou Lula a Sailor fanoušky, takže na ni jdou zapařit  (to je mimochodem taky dobře ujetá scéna). V době streamovacích služeb oproti devadesátkám náhle snadno dostupnou. Neuvěřitelný trashmetalový nářez. Své další album (druhé) od doby Wild at Heart vydala až v roce 2015. Taky pecka. Obě alba jsou dostupná na Youtube:

Absolute Power (1989): https://youtu.be/YfMfwVJYyFM

Infinite (2015): https://youtu.be/ojOmMTIkFIA