literatura, historie, politika

USA, Rusko, radar, my a Polsko

Není překvapivé, že jednání o vybudování důležitých částí antibalistického systému ve střední Evropě přitahuje pozornost nejenom přímo zainteresovaných států: USA, Polska a naší republiky. Zejména Rusko se hlasitě hlásí o slovo („Máme k tomu co říct.“ „Ano?“ „Nechte toho!“).

Velmi stručně: USA tvrdí, že radar bude fungovat ve službách systému, jehož účelem je blokování raket zacílených na území USA či jejich spojenců. Předpokládaným útočníkem jsou teroristické organizace a tzv. failed states. Rusko tvrdí, že výstavba radaru je ohrožením ruských zájmů.

Nyní několik faktů z nedávné minulosti: v roce 1972 podepisují USA a SSSR smlouvu, která zamezuje oběma stranám v rozmístění systému národní protiraketové obrany. Smlouva umožňovala pouze rozmístění dvou lokálních systémů – jednoho k obraně hlavního města, druhého k ochraně ložisek s balistickými raketami (o dva roky později se dodatkem počet systémů snižuje pouze na jeden). V době, kdy světový mír zaručovala oběma stranami akceptovaná doktrína tzv. vzájemně zaručeného zničení (MAD), se jednalo o velmi důležitou smlouvu, která zajišťovala trvání strategické parity.

USA v té době smlouvu uzavřely, přestože měly technologický náskok před SSSR a v potenciálním souboji v budování protiraketové obrany by byly úspěšnější. Rozhodly se tak proto, že měly zájem na udržení míru. Odmítly převahu, protože velkoryse nechtěly dráždit paranoidního soupeře. V současnosti již smlouva nefunguje, protože od ní Spojené státy ustoupily (zcela dle regulí s prohlášením půl roku předcházejícím její vypovězění). Ustoupily od ní, protože současná (stejně jako Clintonova) administrativa ji považuje za relikvii studené války. Ne tak Rusko. Vidění světa ruských představitelů stále neprošlo myšlenkovou proměnou, která by ho přizpůsobila současnosti.

Těžko uvěřitelným dokladem tohoto stavu je prohlášení Putina, který srovnal současnou situaci ohledně radaru s kubánskou krizí. Tedy se situací, kdy na jedné (ovšem, ruské) straně měli velící důstojníci povolení k odpalu jaderných zbraní, pokud by došlo k vylodění amerických jednotek na Kubě (v reakci na zavedení ruských raket středního doletu na ostrově!).

Je jasné, že ohledně nainstalování určitých složek amerického obranného systému v Evropě se bude s Ruskem na diplomatické úrovni dále jednat (což je dobře), stejně jako je jasné, že ruský postoj ten americký nezmění (díkybohu). Dojde-li skutečně k postavení radaru v ČR a protiraketového sila v Polsku je otázka, jejíž zodpovězení závisí pouze na středoevropských vládách. Vždy se mi líbilo, jak Poláci drží (proamerickou) linii zahraniční politiky přes karamboly na domácí scéně. Ačkoli populista Tusk nyní straší, že základna v Polsku stát nemusí (tyto kecy se líbí 80% polské veřejnosti), myslím, že duch minulosti jim nedá spát a na nabídku USA kývnou.

A my? My se budeme za pár let jezdit koukat na radar a vzpomínat alespoň na tu trochu dobrého, co se povedlo současné vládě prosadit.

 

autor Miroslav Kalous

 

původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz

bg_header