literatura, historie, politika

USA, Rusko, radar, my a Polsko

Není překvapivé, že jednání o vybudování důležitých částí antibalistického systému ve střední Evropě přitahuje pozornost nejenom přímo zainteresovaných států: USA, Polska a naší republiky. Zejména Rusko se hlasitě hlásí o slovo („Máme k tomu co říct.“ „Ano?“ „Nechte toho!“).

Velmi stručně: USA tvrdí, že radar bude fungovat ve službách systému, jehož účelem je blokování raket zacílených na území USA či jejich spojenců. Předpokládaným útočníkem jsou teroristické organizace a tzv. failed states. Rusko tvrdí, že výstavba radaru je ohrožením ruských zájmů.

Nyní několik faktů z nedávné minulosti: v roce 1972 podepisují USA a SSSR smlouvu, která zamezuje oběma stranám v rozmístění systému národní protiraketové obrany. Smlouva umožňovala pouze rozmístění dvou lokálních systémů – jednoho k obraně hlavního města, druhého k ochraně ložisek s balistickými raketami (o dva roky později se dodatkem počet systémů snižuje pouze na jeden). V době, kdy světový mír zaručovala oběma stranami akceptovaná doktrína tzv. vzájemně zaručeného zničení (MAD), se jednalo o velmi důležitou smlouvu, která zajišťovala trvání strategické parity.

USA v té době smlouvu uzavřely, přestože měly technologický náskok před SSSR a v potenciálním souboji v budování protiraketové obrany by byly úspěšnější. Rozhodly se tak proto, že měly zájem na udržení míru. Odmítly převahu, protože velkoryse nechtěly dráždit paranoidního soupeře. V současnosti již smlouva nefunguje, protože od ní Spojené státy ustoupily (zcela dle regulí s prohlášením půl roku předcházejícím její vypovězění). Ustoupily od ní, protože současná (stejně jako Clintonova) administrativa ji považuje za relikvii studené války. Ne tak Rusko. Vidění světa ruských představitelů stále neprošlo myšlenkovou proměnou, která by ho přizpůsobila současnosti.

Těžko uvěřitelným dokladem tohoto stavu je prohlášení Putina, který srovnal současnou situaci ohledně radaru s kubánskou krizí. Tedy se situací, kdy na jedné (ovšem, ruské) straně měli velící důstojníci povolení k odpalu jaderných zbraní, pokud by došlo k vylodění amerických jednotek na Kubě (v reakci na zavedení ruských raket středního doletu na ostrově!).

Je jasné, že ohledně nainstalování určitých složek amerického obranného systému v Evropě se bude s Ruskem na diplomatické úrovni dále jednat (což je dobře), stejně jako je jasné, že ruský postoj ten americký nezmění (díkybohu). Dojde-li skutečně k postavení radaru v ČR a protiraketového sila v Polsku je otázka, jejíž zodpovězení závisí pouze na středoevropských vládách. Vždy se mi líbilo, jak Poláci drží (proamerickou) linii zahraniční politiky přes karamboly na domácí scéně. Ačkoli populista Tusk nyní straší, že základna v Polsku stát nemusí (tyto kecy se líbí 80% polské veřejnosti), myslím, že duch minulosti jim nedá spát a na nabídku USA kývnou.

A my? My se budeme za pár let jezdit koukat na radar a vzpomínat alespoň na tu trochu dobrého, co se povedlo současné vládě prosadit.

 

autor Miroslav Kalous

 

původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz

bg_header

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...