literatura, historie, politika

Ukradli nám hokej! Nevadí!

Profesionální sport má něco společného s politikou – v jeho zákulisí se pohybují stejní lidé (někdy typově, někdy opravdu titíž). Bafuňáři. Šíbři. Kmotři. Mastí si přes sport svoje ega, perou peníze a hlavně se do tohoto soukromého podnikání snaží neustále rvát peníze daňových poplatníků, protože „lid přece potřebuje hry“. Nejvíc tahle špína prosakuje z fotbalu, ale nedělejme si iluze, že jiné sporty jsou na tom lépe. Letos se to projevilo v případu budějovického hokeje, kdy Mountfield vyvedl extraligu do Hradce Králové.

Absolutně nepochybuji o tom, že vše bylo dopředu připravené, včetně krycí mediální kampaně, že za to může radnice (snadný cíl, radnice přece může za všechno), potažmo Budvar. Ale ukázalo se, že lidi nejsou až takové stádo, aby spolkli všechno.

Do hry jako důležitý prvek vstoupil fanklub, který primátor Juraj Thoma přizval k jednání a  hledání způsobu, jak díru po Mountfieldu zaplnit. Nevídáno, najednou do hokeje začali mluvit ti, kvůli kterým se vlastně hraje a kterým na něj nejvíce záleží – dosud byli odsouzeni jen do role pasivních diváků. A odvedli obrovský kus práce.

Nakonec vše dopadlo a já říkám, že navzdory ztrátám šťastně. Ztráty budou jen krátkodobé, ale prospěch dlouhodobý. Budějčáci získali klub, o němž ví, že je opravdu jejich a že tu bude nastálo. Lepší hrát první ligu s týmem, postaveném na poctivém základu, než extraligu se šmejdy. Motor je pro město i Budvar mnohem serióznějším a důvěryhodnějším partnerem než byli bafuňáři z Mountfieldu.

Celá záležitost pak dala více nahlédnout do špinavého zákulisí budějovického hokeje a podařilo se vytvořit veřejný tlak na pozitivní změny (jen je ještě třeba dořešit podivné pozadí mládežnického hokeje). A především se nový HC Motor může těšit takové podpoře fanoušků, jakou mu můžou závidět i ty největší české kluby. Tradici si opravdu nekoupíš.

Hokeji jsem nikdy neholdoval, poslední hokejový zápas, který jsem viděl v televizi, byl na olympiádě 2002. Naživo jsem byl na hokeji jen jednou jako mrňavý kluk, když mne vzal na starý Motor tatínek (to hrál ještě Lála). Maximálně tak občas prohlédnu výsledkové tabulky. Těžko tedy o sobě mohu říci, že fandím budějovickému hokeji.

Ale rozhodně fandím budějovickým fanouškům.

 

(vyšlo ve Vedneměsíčníku č. 4/2013 v říjnu 2013)

 

A DĚKUJI ZA POZITIVNÍ REAKCE OD FANOUŠKŮ MOTORU!

2013-11-05_MOTORFANS_reakce

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...