literatura, historie, politika

The Pacific

I když byl nový válečný seriál z produkce HBO, Toma Hankse a Stevena Spielberga skvělý, Bratrstvo neohrožených zůstává nepřekonáno.

Jistěže se producenti seriálu The Pacific bránili srovnávání s veleúspěšným Band of Brothers – ale neubránili. To prostě nejde, pokud se Spielberg a Hanks drží stejného konceptu – zobrazení reálných osudů vojáků za 2. světové války v desetidílném seriálu ve štědré produkci HBO. A domnívám se, že právě snaha o jinakost nakonec The Pacific sráží na nižší (ale rozhodně ne nízkou) příčku.

Nejde o bojiště, díky seriálu si Evropan aspoň pořádně uvědomí, že si Američané v bojích proti Japoncům s dalekosáhle odlišnou a fanatickou mentalitou neskutečně vytrpěli. Problém je v samotném příběhu. V Band of Brothers divák v deseti dílech sleduje osudy jediné roty a stále stejné hrdiny, kteří se vyvíjejí, proměňují a také umírají – a divák to vše může prožívat s nimi, vcítit se do nich. A to navíc v sevřeném časovém úseku posledního roku války (což bohatě stačí).

V The Pacific se tvůrci naopak pokusili pokrýt celou válku od útoku na Pearl Harbor a prvních bojů na Guadalcanalu až po září 1945 a návrat demobilizovaných vojáků domů. Osudy jedné jednotky sledují jen v několika prvních dílech, pak nastupují do popředí další mariňáci, příp. se jednotlivé díly zaměřují jen na jednotlivce či prostředí (posttraumatický syndrom, hrdina z Guadalcanalu v mediální kampani doma ve Státech, oddech v Melbourne). Což je největší škoda, protože pak se v jednotlivých vojácích spíše ztrácíte a především tímhle ztrácí seriál na síle.

Navíc tvůrci deklarovali, že se chtějí více zaměřit na psychiku vojáků. Což dělají, takže vojáci posedávají na tropických ostrovech, hledí na zapadající slunce nad mořem a vnitřně trpí – omlouvám se za tu nepříhodnou nadsázku, ale chvílemi to bylo opravdu až otravně zdlouhavé. Akčních scén je ve srovnání s těmi meditativními relativně málo, jsou skvěle natočené, ale poněkud nepřehledné a také jednotvárné (Japonci většinou jen čelně útočí Banzai! a zakopaní Američané je střílejí).

Celý seriál působí značně roztříštěně, jako sled volně spojených epizod. Už z toho důvodu je Band of Brothers je lepší, tam nemáte deset hodinových příběhů, ale jeden desetihodinový.

Rád jsem na Pacific koukal, dokonce jsem si kvůli němu objednal HBO, a je to bezpochyby skvěle řemeslně odvedená práce a někdy to jde opravdu na doraz (když na jednom ostrově stále prší a prší, taky máte pocit, že byste si prostřelili hlavu jako jeden z vojáků v seriálu – a ve skutečnosti). A můžu ho jen doporučit. Už z toho důvodu, že je natočený podle skutečných osudů skutečných lidí. A vyplatí se připomenout si, že se nebojovalo jen o Evropu, ale i o Asii.

Pro fanoušky válečných filmů je to povinnost. Ti ostatní si to mohou nechat ujít (ovšem Bratrstvo neohrožených jim doporučuji, to se musí líbit každému).

Myslím, že hodnocení obou seriálů na ČSFD (78% Pacific, 93% Bratrstvo neohrožených), tak akorát odpovídá.

Mimochodem, Bratrstvo neohrožených opět vysílá Česká televize, vždy ve středu večer (právě dneska druhý díl). Už jsem to viděl třikrát. A co myslíte? Jo, čumím na to zase. Je to fakt skvělý.