literatura, historie, politika

Strašlivá novina o jednom nešlechetném mordýři

Cynik Novotný jen upřímně popsal realitu, jak se nikdo jiný neodvážil; jen asi nečekal, že jeho slova dojdou naplnění tak brzy a z něho se tak kvůli tomu skoro stane démon. Jenže tím skutečným démonem je lid. Dav. Ten si toho žádá. Kde je poptávka, tam zákonitě vzniká i nabídka.

Iveta Bartošová tak dlouho médiím podlézala, až už nebylo možné je odehnat. Psychicky nemocná žena závislá na alkoholu, která se opakovaně obklopovala manipulativními příživníky, již ji médiím vystavovali jako věc, očekávaně špatně skončila, protože když se někdo sám nechce léčit, nepoučí se z předchozích vztahů a nenechá si poradit, dobře dopadnout nemůže.

Bulvár vše samozřejmě pořádně vytěží. Ze smrti Karla Svobody žil několik měsíců, Blesku mu věnoval titulní stránky nepřetržitě asi dvacet dní (!) po sobě. Když je poptávka po šmíře a špíně, vždycky tu šmíru a špínu někdo bude prodávat. Bylo, je a bude to tak, co svět světem stojí.

Je prostě třeba přijmout nehezkou realitu a ne se svatouškovsky pohoršovat a ukazovat na snadné terče. Všechny ty drbny, které před sámoškou, u kadeřníka nebo u televize se směsicí závisti a pohrdání probíraly „tu krávu Bartošovou“, by se měly zamyslet hlavně nad sebou.

A není to opravdu nic nového, žádný příznak moderní „nemocné“ doby. Lid odjakživa bažil po krvi, cizím neštěstí a nejrůznějších bizarnostech, jen si dnes tyto choutky „civilizovaně“ ukájí prostřednictvím médií.

Nakonec trocha historického bulváru aneb příklad, na čem už kdysi vydělávali ctihodní vydavatelé. Protože knížky jsou sice fajn a nóbl, ale kolik lidí si je koupí? Z letáku vydaného pražským tiskařem Burianem Valdou v roce 1582:

Strašlivá a hrozná novina o jednom nešlechetném mordýři jménem Krystman,

kterýž ve třinácti letech [ve smyslu za třináct let]  devětset a šedesáte čtyři mordy učinil a byl toho oumyslu, kdyby zouplna tisíc mordů vykonal, aby již od toho přestal. […] Jednu děvěčku napadši na cestě mínil ji zamordovati, ale že jest to byla osoba velmi krásná, slitovalo mu se ji i řekl zůřivým hlasem: Aby hned při něm zůstala a s ním šla, kde on půjde, jinak že ji hned zamorduje. A šla s ním do té jeskyně a tu jsouce při něm sedm let porodila mu šestero dítek a jakž které porodila, hned ten nešlechetník každé to děťátko zardousil a na štěpě před tou skálou oběsil. A když vítr těmi nevinnými dítkami hejbal a klátil, tehdy ten lotr smějíc se jim říkal: Tancujte milý dítky, tancujte, váš otec vám ten tanec udělal.

 

PS: Cynici někdy dokáží prokázat více pochopení a soucitu než svatouškové. South Park: Britney’s New Look nebo Džambulka opět na kaši. Tentokrát naposledy.