Sedláci a jezeďáci

Podívejte se na satelitní mapu moravsko-rakouského pohraničí, tedy tam, kde státní hranice neprochází lesy, ale zemědělskou půdou. A okamžitě spatříte podstatu problému českého zemědělství, eroze půdy a zadržování vody v krajině. Na jedné straně jednolité obří lány, na straně druhé pestrost a členitost.

Jsem strašně rád, že se Asociace soukromého zemědělství tak tvrdě opřela do Agrární komory. Komora roky úspěšně předstírá, jak hájí zájmy českého rolníka a spotřebitele, přitom se jedná jen o nátlakovou organizaci pohrobků komunistického zemědělství. (Kdysi dokonce za vedení arogantního prolhance Veleby chtěla pěkně po bolševicku přinutit všechny zemědělce k povinnému členství – aby malí zemědělci nebyli slyšet a ona mohla tvrdit, že mluví „za všechny“.)

Babiš roky ve vládě tou svou nevymáchanou hubou mlel o obnově krajiny, mezích a remízcích, jak má rád „včele“ atd. Samozřejmě pro to neudělal nic, maximálně tak spálil sousedovi úrodu herbicidem. Stav, kdy se do erodované půdy musí sypat více a více chemie, mu jako hlavnímu výrobci hnojiv přece jedině vyhovuje. A čerpání kompenzací za sucho, za pokles výnosnosti půdy a dotací za pouhé držení plochy mu zase vyhovuje jako velkomajiteli půdy. Jeho jedinou skutečnou starostí v oblasti zemědělství a krajiny bylo, aby o tyhle dotace nepřišel. (A jako u všech dotací, tak i u těch zemědělských je samozřejmě jejich podstatou, že se spousta malých skládá na to, aby se pár velkých, kteří to ve skutečnosti nepotřebují, mělo ještě lépe. Je dobře, že do toho nová vláda řízla hned takhle ostře.)

Kolektivizace zemědělství je komunistickým zločinem s nejdlouhodobějšími důsledky, nezhojenou ranou všem na očích v podobě fádní, o pestrost a přirozenost ochuzené krajiny. Rozkulačený selský stav se neobnovil, dědici půdy navrácené v restituci ji po revoluci většinou prodali, pronajali, nebo ponechali v přeživších JZD, protože se během 40 let bolševismu začali věnovat jiným profesím, nebo zůstali v zemědělství zaměstnaneckých pozicích.

Rozhodně potřebujeme více sedláků a méně jezeďáků, více vlastníků, méně dělníků. Protože lidé pečující o vlastní majetek, byť malý, jsou pevnější oporou demokratického státu než zaměstnanci pracující na cizím. A rozhodně nejsou oporou státu agrobaroni a oligarchové, protože těm stát slouží jen k dojení a vlastnímu obohacování. Proto je dobře je klepnout přes prsty.

UPDATE 12. 1. 2022. Velmi zajímavě se na téma rozhovořili Bohumil Pečinka a Petros Michopulos ve svém podcastu Kecy a politika: Agrobaroni vracejí úder. Je to zajímavý popis toho, jak se postavení bolševických jezeďáků vyvíjelo napříč časem za různých vlád v porevoluční historii.

UPDATE 19. 1. 2022. Z komentáře Jiřího Sezemského Agroholdingová lobby šíří poplašné zprávy a hrozí sociálními nepokoji vytahuji tato strašidelná čísla, která jednoznačně ukazují, co je hlavním problémem českého zemědělství: „Česko je zatíženo dědictvím bolševické kolektivizace, jež po likvidaci sedláků stavěla na budování velkých „kolchozů“ sovětského typu a intenzivní zemědělské velkovýrobě. Tento stav přetrvává dodnes, a to i díky agresivnímu lobbingu agrokorporací. Výsledkem je anomálie, kdy má Česko největší průměrnou výměru zemědělské půdy 130 hektarů na jeden podnik v Evropě, zatímco unijní průměr dosahuje 16,6 hektaru. Má rovněž největší podíl agrárních podniků hospodařících na půdě nad 500 hektarů (6,6 procenta), což 66krát přesahuje průměr EU.“