literatura, historie, politika

První stránka internetu

Poslední stránka internetu z principu existovat nemůže, resp. její trvání je rovno délce života jepice, která ve svém rodě zaujímá spodní příčky tabulky dlouhověkosti. Naopak, první webové stránka je jednou a provždy daná. Chcete znát adresu?

Ještě vyčkejte. Vtipně laděných posledních stránek existuje řada, ovšem hledat na webu, tj. v síti nebo (v jiném přirovnání) propletenci bramborových oddenků (rhizome) začátek, resp. konec definovaný prostorově je jako hledání začátku nebo konce kružnice. Je to prostě nesmysl. (Což nic nemění na skutečnosti, že z těch, kteří tak činí, se často rekrutují hybatelé dějin.)

Chápeme-li začátek/konec časově, je první stránkou internetu – pampadapá – http://info.cer­n.ch. Zplodil ji samozřejmě vynálezce webu, Tim Berners-Lee, v listopadu 1990. Originální verze už je v hnojišti dějin, nicméně je možné zkouknout mladší sestřičku z roku 1992.

Proč to info v adrese? Protože stránka vznikla jednak jako živoucí ukázka nově vznikajícího projektu, ale současně o něm také šířila informace. Proč .ch? Toť doména Švýcarska, tam totiž sídlí výzkumný ústav CERN, na jehož půdě se web zrodil.

CERN původně představuje zkratku francouzského názvu, který v překladu znamená Evropská organizace pro jaderný výzkum. To mě přivádí k jedné čerstvé vzpomínce. Stalo se včera, že jsem se ocitl doma sám: ideální prostor pro nejtvrdší samohanu. Takže jsem si z přilehlé půjčovny odnesl Star Trek II. V tomto filmu jeda parta vědců v rámci projektu Genesis vytvoří technologii, která dokáže přeskupit atomy tak, že z jakékoli neživé hmoty (ve velkém: planety) vyrobí hmotu (planetu) živoucí. Úchvatné. Když to však uslyší doktor McCoy, trkne ho, že technologii lze použít i na existující živou hmotu: úplně ji pozměnit a dát novou formu. Rázem tu máme děsivou zbraň a McCoy předvádí scénu, za kterou by dostal od Yoko Ono velkýho hubana.

Já ale Yoko Ono vůbec nemusím. A za to, že jaderné zbraně nepřímo přispěly ke vzniku webu, mají u mě jedno pohlazení po poplivaném plášti.

 

autor Miroslav Kalous

 

původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz

bg_header

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.