Proč je Emir Kusturica idiot

Nečekal bych, že si něco takového o režisérovi, jehož filmy mě tak baví, kdy pomyslím. Stalo se a teď už jsem o Kusturicově idiocii přesvědčený. Dokazuje to známou věc: člověk může být hodně nadaný, a přitom pako. Jak jinak nazvat člověka, jenž velebí pomýlené revolucionáře a obtloustlé, vyfetované symboly neférovosti?

Kusturica v těchto dnech v Cannes představuje svůj film o Maradonovi (taktéž nadaný člověk a pako v jednom provedení). Film jsem sice neviděl, ale pochybuji, že to, co jsem o něm četl, není pravda. Navíc – viděl jsem fotky Maradony a Kusturici v bratrském objetí.

Kusturica prý ve filmu vzdává Argentinci hold. Tedy člověku, jenž byl obdařen neobyčejným talentem (což není nic, o co by se zasloužil). Talent dokázal zužitkovat a stát se jedním z nejslavnějších fotbalistů historie (za to jediné si zaslouží respekt). Co ještě má na kontě? Fetování, sraní na rodinu, lhaní, zapírání, paktování s diktátory. „Kdyby se nestal fotbalistou, byl by jistě revolucionářem,“ říká v komentáři k filmu Kusturica. A to je druhá část příběhu.

Zřejmě proto má Kusturicův obdiv, protože známý režisér se také netají náklonností k Fidelu Castrovi a Che Guevarovi. Připomeňme si – revolucionářje člověk, který přijde tam, kde lidé žijí v bídě, a ve jménu své mylné vize začne prosazovat nápravu. S železnou pravidelností se revolucionář po uchopení moci stává stejným hovadem, jako byli ti, které pokořil. K moci se navíc „bojovník za svobodu“ sápe nehumánními prostředky. Tím nemyslím násilí – čelí-li voják vojáku (nebo povstalci), budiž. Věděli jste, že Che Guevera jako jeden z prvních přišel s představou městské guerilly, což není nic jiného než terorismus?

Některým lidem – nejchudším, kterých je v zemi v danou chvíli velká většina – dočasně revolucionář pomůže tím, že obere jinou část obyvatel (bohaté). Tato pomoc přitom vůbec nic neřeší, protože chudí jsou na tom během pár let stejně jako předtím – ba hůře. Z činnosti bohatých totiž nepřímo chudí těží alespoň to málo, co mají. Revolucionář nenabízí spravedlivé politické uspořádání nebo strukturální ekonomické reformy, které jedině můžou v delším horizontu pro všechny změnit věci k lepšímu.

Copak je náhoda, že hodnoty liberální demokracie, svobodného politického režimu, se postupem let vyvinuly na britských ostrovech? Tedy tam, kde osm století dlouhým procesem evoluce docházelo k omezování moci toho nebo těch nahoře? Evoluce přináší spravedlnost a prosperitu. Revoluce ne. Proto se běžte všichni revolucionáři, i vy, co je obdivujete (tebe nevyjímaje, Kusturico), vysrat!

Pod čarou: ano, u nás také došlo před 18 lety k „revoluční“ změně režimu. Jedná se však o jiné pojetí revoluce, což je snad z článku patrné (nazvali byste Havla revolucionářem?).

autor Miroslav Kalous

původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz