literatura, historie, politika

Proč chci radar

Osobně jsem jednoznačně pro výstavbu jakékoliv vojenské základny USA na našem území. Ve chvíli, kdy mají USA někde vojáky, zvyšuje se jejich motivace takové území hájit. (Osobně bych byl raději, kdyby tu nepostavili jen radarovou základnu, ale poslali sem aspoň jednu divizi pěchoty a letku Falconů nebo Hornetů.)

Už jenom fakt, že tu radar bude stát, přimkne náš stát k západnímu bloku. Což je na tom to nejdůležitější. Necítím nějaké akutní ohrožení raketovým útokem (i když nevylučuji, že za pár let může přijít) a nepovažuji to při rozhodování o radaru za prvotní. Protože rozhodnutí o radaru není v prvé řadě bezpečnostní, ale zahraničněpolitické. Postavení radarové základny USA u nás je totiž krokem, který nás definitivně ukotví v ještě stále rozostřeném geopolitickém prostoru střední Evropy. A hlavně nás definitivně vymaní z vlivové sféry Ruska.

Pochybuji totiž o tom, že by Rusové skončili s myšlenkami, že ztráta jejich západních kolonií byla jen dočasná (nedělejme si iluze, že ve státě s mocichtivým Putinem v čele a obyvatelstvem ještě stále věřícím, že nás jejich armáda v roce 1968 osvobozovala, takové chutě nejsou). Zatím jsme pořád uprostřed mezi Západem a Východem a probouzející se ruský medvěd není tak daleko. Navíc v poslední době se probouzí nějak moc a začíná i vrčet. A ne proto, že bychom ho dráždili. Zkouší, jestli couvneme. A proto musí dostat ťafku. (Ostatně nebyli to Američané, kteří na nás chtěli mířit raketami, pokud ohledně základny nebude po jejich…)

Jsme malý stát, jen na sebe se spoléhat nemůžeme. A pokud volit mezi spojenci, chci se ohlížet vždy na západ. A ne k Evropské unii, která je vojensky úplně nemohoucí a její řeči o společné obranné politice jsou jenom řečmi a společné Evropské síly rychlé reakce čítají nanejvýš několik tisíc mužů a v případě jakéhokoliv ohrožení stejně bude muset kňourat o pomoc u Američanů.

Americká základna bude paradoxně garantem naší suverenity. A Američané se do našich vnitrostátních záležitostí budou míchat rozhodně méně než Rusové (realisticky však předpokládám, že dění v Čechách jim nebude zcela lhostejné, když tu budou mít základnu). Západní Německo má na svém území americké vojáky šedesát let a nepřijde mi, že by bylo ve vleku USA (jen vzpomeňte na válku v Iráku 2003, Němci Američany rozhodně nepodpořili).

Válka je nepochybně špatná. Ale někdy je nutná. Ustupování diktátorům nikam nevede. Přesvědčení aktivistů, že pokud my odzbrojíme a budeme hodní, tak ostatní to udělají také, je NEUVĚŘITELNĚ PŘIBLBLÉ. Pro takové přesvědčení, ve 20. století Xkrát popřené reálnými událostmi, snad ani není omluvy.

Heslo Dejte šanci míru je sice líbivé, ale je bohužel naivní. (A hlavně je voláno na nesprávnou stranu.) Mnohem pravdivější, i když tvrdě pragmatické, je spíše: Si vis pacem, para bellum. Chceš-li mír, připravuj válku.

Protože nikoli prázdné, byť přátelsky napřažené ruce, ale jedině pořádný klacek v nich odradí zlosyny.

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.