literatura, historie, politika

Problém ČSSD: volby

Vítězné tažení ČSSD si nejvíce komplikuje sama. Vypadá to, že strana, resp. její předseda, dělá vše, aby se před volbami co nejvíce znedůvěryhodnila. „Ocení“ to její voliči?

Poslední dění v ČSSD ve mně čím dál více posiluje pocit, že očekávané vítězství ve volbách nebude mít tato strana vůbec jednoduché. Pominu nejrůznější zlodějské aféry, které postupně vyplouvají na povrch (např. Rathův pohůnek Bušina) – ty už jsou natolik přirozenou součástí politiky, že jsou vůči nim voliči takřka imunní (bohužel, ale v opačném případě by ani neměli koho volit…), navíc je jen otázka času, kdy se něco podobného vynoří u jiných stran.

Nejprve se svržením Topolánkovy vlády připravila ČSSD o snadný terč, do nějž mohla střílet za nadšeného povyku svých přívrženců a laciného zisku politických bodů. A aby toho nebylo málo, začaly tanečky kolem kandidátek.

Nejprve trapné spory kolem dvojice Brožová+Šlégr, potom obavy z kandidatury Ratha (začíná být příliš negativní a odpudivou figurou, která ČSSD může už spíše uškodit) a nakonec jediná a ta pravá Zelená, Olga Zubová. Z jejího umístění na pražskou kandidátku ČSSD musí být i tomu největšímu prosťáčkovi jasné, že se jedná o odměnu za pomoc při svržení Topolánkovy vlády – přeběhlice jak vystřižená, navíc ve straně, která odsuzuje přeběhlictví… A pak ještě ta návštěva u Putina… Na jednoduché a jasné vítězství toho začíná být přespříliš.

Na jednu stranu musí Předseda uspokojit takovou spoustu zájemců z veksláckého polosvěta (s nímž je až příliš propojen), kteří budou znamenat ve volbách jedině problém. A na druhou začíná narážet na meze svémarketingového pojetí politiky, jeho ohánění se průzkumy, popírání průzkumů nepříznivých a účelové protlačování bulvárních postaviček se už začíná leckomu zajídat.

Není divu, protože na politiku lze marketing a reklamní postupy aplikovat jen do určité míry. Nefuguje žádná přímá úměra „já vám dám bloncku nebo hokejistu, vy mně hlas“. Tak jednoduché to není. Lidé nejsou blbci (aspoň tedy ne úplně). Nestačí do nich jenom bušit reklamou jak na prací prášky.

Vzpomínáte na Standu Grosse a jeho Myslím to upřímně? I ten uvažoval podobně: nasypu miliony do billboardů a dostanu za to přímo úměrný efekt. Čím víc milionů a čím víc billboardů, tím více důvěry a hlasů. Nefungovalo to, bylo to přesně naopak. Z dosud nejoblíbenějšího politika se náhle stal vysmívaný otloukánek. Lidem došlo, že je má za blbce.

Přílišné podbízení se prostě nebudí důvěru.

A teď ještě ta cesta do Moskvy. I kdyby nebyla pravda, že Paroubek Putinovi slíbil oživení radaru ve volební kampani a návštěvu Prahy po svém zvolení, rozhodně není taková cesta v pořádku a budí podezření. Kdyby byl členem vlády, prosím, nebo kdyby jel do nějaké normální země a ne donedemokratické koloniální mocnosti, která si nás chce znovu podmanit…

Takhle svým výjezdem připomínal jedině vůdce místní páté kolony. A přestože našinci stejně jako většina Evropanů považují za nějvětší nebezpečí „světového míru“ USA a Izrael, značné antipatie a obavy chovají i vůči Rusku – co také jiného po čtyřicetileté nadvládě a dvacetileté přímé okupaci. I ruským výjezdem mohl Jiří Paroubek u voličů jedině ztratit.

Takže to opravdu vypadá, že v říjnu to bude dost zajímavé. Oranžové sny o drtivém vítězství jako loni na podzim se postupně rozpadají. Nesdílím ale optimismus pražských kometátorů, že s takhle a s „tímhle materiálem“ Paroubek prostě nemůže vyhrát. To, že dění v ČSSD jen posiluje jejich pocit, že by ji nikdy nevolili, neznamená, že zbytek jejich spoluobčanů neuvažuje stejně.

Ne, valnou část voličů (především těch levicových) zajímá hlavně to, jestli dostanou na dávkách nebo důchodech přidáno pětistovku a nebudou platit 30 Kč u doktora. A zbytek je jim ukradený. Odsereme to za ně samozřejmě především my, kterým to jedno není.

Říjnové volby proto budou nejenom napínavé, ale i rozhodující. Žije v tomto národě opravdu více vohnoutů, kteří nevidí dál než do další výplaty a za plot vlastní zahrádky, nebo lidí rozumných a vážících si svobody?

Protože nemám pochyb o tom, že vítězství Jiřího Paroubka ve volbách bude znamenat ohrožení svobody u nás, neodvratné škody na mezinárodním směřování České republiky a pak také finační rozvrat. Předseda bude mít moc a bude chtít účtovat s těmi, kteří mu ubližovali – což v jeho vnímání světa jsou vlastně všichni – od novinářů přes politické soupeře, mladé internetové aktivisty až po ty, co ho nevolili, přestože to s námi myslí dobře. A na nás ostatní tvrdě dopadnou důsledky příšerné finanční politiky, kterou ČSSD hodlá aplikovat.

Rozhodující ovšem budou volby i co se týče osudu Jiřího Paroubka v čele ČSSD. Pokud prohraje, možná si od něj už konečně odychneme a česká politika se aspoň zčásti vrátí do nějakého normálu (byť bude nadlouho poznamenána jeho hulvátsvím)?

Více v této trefné analýze Petra Koláře z Lidových novin.