literatura, historie, politika

Přeslazená australská limonáda

Austrálie je nesmírně zajímavá země – svou geografií, přírodou, historií i geopolitickým postavením. Není divu, že jsem si už jen proto nemohl nechat ujít největší a nejdražší australský velkofilm všech dob s všeříkajícím názvem Austrálie.

Že má Austrálie na ČSFD tak vysoké hodnocení (77%), je asi dílem fanatických příznivců režiséra Baze Luhrmanna, autora prapodivné, ale uctívané zpotvořilosti Moulin Rouge. Já jsem nicméně přesvědčen, že není radno brát na nadšené komentáře pod filmem zřetel. Tak dobře na tom totiž Austrálie vůbec není.

Zjednoduším-li to, tak se tento film bude líbit především nenáročným divákům a postarším ženám. Jiné přirovnání: těm, kterým se líbil třeba Pearl Harbor. Australané chtěli mít svůj romanticko-dobrodružný velkofilm v hollywoodském stylu. A mají ho. Jenže místy to vypadá spíše jako parodie. Už při úvodu, kde se přímočaře praví, že „v Severním teritoriu byly dobrodružství a romantika každodenním chlebem“, se nejistě otřesete.

Filma nabízí obojího vrchovatě, ale některé scény jsou neuvěřitelně kýčovité. Když se například Hugh Jackman svlečený do půl těla myje, polévá svou namydlenou muskulaturu vodou z vědra a pohazuje přitom ze strany na stranu mokrými vlasy… To Adélka vedle mě nevydržela a rozhihňala se. I v jiných scénách působí Jackman s romantickým úsměvem spíše jako v reklamě na toaletní vodu a nikoli ve vážně myšleném filmu.

Též malý aboriginský míšenec Nullah je tak roztomilý, že byste mu chvílemi dali nejraději facku, aby mu ten dojímavý úsměv aspoň na okamžik zmizel ze tváře. Film má navíc dost velké díry v logice příběhu. Například, když hlavní hrdinové ženou stádo přes poušť, strádají žízní a nakonec už je v novinách zpráva, že byli z letadla spatřeni mrtví, jenže oni se náhle objeví živi a zdrávi. Je sice naznačeno, že vodu se jim nalézt podařilo, ale proč tedy ty„potvrzené“ zprávy o smrti? Jenom to mate. Buď je to špatně napsané nebo něco důležitého vypadlo při střihu.

A to se několikrát opakuje – vždy se zdá, že někdo umřel, ale nakonec se objeví živ a zdráv. Má to v divákovi vzbudit napětí, strach o hrdinu, jenže je vždy kvůli velkým dávkám „romantiky“ zcela jasné, že nikdo neumřel a neumře, protože to by pak nebyl happy end. Takže je tento prostředek vlastně nadbytečný a jen působí hloupě. Nakonec z kladných postav umře jen příznačně sebeobětováním a ještě příznačněji černoch. Jak v tom Hollywoodu.

Ale abych jen nehaněl. Nicole Kidmanová je v roli nejprve šokované a pak aklimatizované anglické šlechtičny skvělá (a kde není, že?). Akční scény též – japonský nálet na Darwin, impozantní hnaní stáda krav – o panoramatických záběrech úžasné přírody ani nemluvě. Ani samotný příběh, přes některá výše naznačená zaškobrtnutí není špatný, i když po prvním vrcholu (úspěšné dohnání stáda do Darwinu) je další děj rozložen ještě do několika let a působí trochu moc rozvolněně.

Verdikt: Film je nakonec zajímavý především tím, že se odehrává v Austrálii. Podobných dobrodružně-romantických příběhů již bylo natočeno mnoho a to lépe (třeba Jih proti Severu). Ale úchvatná příroda, neobvyklé reálie dotvářené aboriginskými domorodci a svéráznými Australany mu dávají zvláštní přídech, který ho zatraktivňuje. Sám jsem přes všechny své výhrady rád, že jsem ho viděl. Avšak úplně ho doporučit nemůžu, i když australofilové jako já by si ho asi neměli nechat ujít. Moc od toho ale nečekejte, abyste nebyli zklamaní.

Nefilmový dodatek: Proč je Austrálie zajímavá země?

Aneb několik upozornění na australské zvláštnosti a zajímavosti, o kterých stojí za to vědět více, neboli vysvětlení, proč považuji Austrálii za tak zajímavou, že kvůli ní jdu i na romantický film nemilovaného režiséra.

Příroda: Jedinečná endemická fauna (klokani, ptakopyskové, ježury či koaly) i flóra je bezpečně známá. Fascinující je též rozmanitost klimatických pásem. Na jihozápadě kolem podhůří Australských Alp, kde se dá lyžovat, leží mírné pásmo, ve vnitrozemí a na západě zase pouště a stepi, na severu tropy s pralesy a mokřady…

Austrálci neboli Aboriginci: Lidé se zvláštní kulturou, příbuzní Papuáncům, vzhledově bezpečně rozeznatelní od afrických a amerických černochů (s nimiž jsme my více příbuzní než Aboriginci). Postihl je smutný osud podobný americkým Indiánům, v lecčems ještě mnohem horší. V současnosti jsou jejich komunity převážně rozložené alkoholem a s ním spojeným rozsáhlým sexuálním zneužíváním žen a dětí.

Bílí Australané: Dalo by se říci zčásti potomci trestanců. První britská kolonie v Botany Bay (Sydney), založená v roce 1788, byla trestanecká. Dlouhé desítky let sloužila Austrálie jako odkladiště britských zločinců a chudiny, neboť tehdy v Británii panovalo přesvědčení, že očistí-li se Britské ostrovy od těchto živlů, zavládne tam harmonie a blahobyt. Nemohu v této souvislosti nepřipomenout pana Micawbera z Dickensova Davida Copperfielda. Ovšem přicházeli i svobodní kolonisté a australská kolonizace připomíná také tu americkou. (Není proto divu, že se i v Austrálii také točí westerny, nedávno třeba solidní Proposition, rád též vzpomínám na Quigleyho u protinožců.) Blíže k historii Austrálie zde.

Austrálie jako věrná dcera Británie: Austrálie se nakonec z kolonie vyvinula podobně jako Kanada, Nový Zéland či Jižní Afrika v dominium Britského impéria, čili ve stát s vlastní správou, který však uznával nadřazenost mateřské země (ostatně tak je tomu s výjimkou Jižní Afriky dodnes). Jako „dcera“ Británie se Austrálie věrně účastnila i obou světových válek a příslušníci ANZAC (Australsko-novozélandský armádní sbor) za Velké války umírali ve francouzských zákopech, u Gallipoli a na Blízkém východě vybojovali vítěznou bitvu o Beerševu s přeslavným nájezdem lehké australské jízdy. Za druhé války působili taktéž na Blízkém východě (u Tobrúku bojovali po boku Čechoslováků) a významně se Austrálie podílela i na bojích v Pacifiku proti Japoncům. Bojovali tak i za nás, byť na vzdálených frontách.

Austrálie jako důležitý pacifický i světový hráč: Austrálie jako rozvinutá a velice prosperující země se západní kulturou hraje významnou roli v jihoasijském regionu a Oceánii. Je důležitým spojencem USA, účastní se vojenských akcí v Iráku i Afghánistánu, které jsou velmi aktuální i pro nás. Jako bohatá a svobodná země je podobně jako USA atraktivní pro přistěhovalce (o jedné z podob této imigrace mohu jenom doporučit úžasný film Šťastné míle) a díky těmto přednostem je tak jednou ze záruk stability a demokracie v tamním regionu a důležitým hráčem ve „střetu civilizací“…

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.