literatura, historie, politika

Poor story Bathory

Nakonec to nebyla taková sračka, jak jsem očekával. Ale dobrý film to rozhodně není.

Jelikož jsem neměl vůči nejnovějšímu filmu Juraje Jakubiska žádná velká očekávání, z kina jsem neodcházel extrémně zklamán či přímo oklamán. Ale nikomu bych ho nedoporučoval – a pokud už po něm prahnete, počkejte si, až poběží v televizi – za více opravdu nestojí.

Vůči megalomanskému projektu jsem pojal zdravou nedůvěru už v počátcích, kdy jsem se dozvěděl, že pod pracovním názvem Love Story Bathory má vzniknout film očišťující známou čachtickou vražedkyni. Zavánělo mi to přílišným překrucováním celkem hodnověrně prokázaných faktů a historie a to nemám rád. Události kolem přípravy filmu, především oslavovaný příjezd a vzápětí rychlý odjezd Famke Janssen, která Alžbětu Báthoryovou měla původně hrát, nedůvěru jen posílily. Díky této nedůvěře jsem ale film přežil.

Nakonec to ale nebylo tak strašně moc hrozné. Ale také ne dobré, ani ucházející. Snaha překrucovat a vysvětlovat, že „takhle to nebylo a mohlo to být takhle“, z filmu příliš netrčí, jen občas o ni příběh zaškobrtne a kvůli polopatickým vysvětlovacím (či spíše diváka přemlouvajícím) pasážím ztratí tempo.

Film je rozdělený do tří částí, pojmenovaných podle osob, jež v daném životním období hraběnky sehrály v jejím životě nejdůležitější roli. Hned na začátku, v první části věnované Ferencovi Nádasdymu, manželovi hraběnky, jsem se neubránil střídavě mrznoucím pošklebkům. To když uherská armáda pod jeho vedením táhla na Turky. Natočené to bylo, jako by statisté dostali pokyny: „Tady máš šavli, trochu s tím mávej, pochoduj a občas zakřič, to bude dobrý…“ Parta přivožralých trempů na výletě vypadá hrozivěji než uherská armáda v podání Jakubiska.

Samotný boj muže proti muži už tak tragický nebyl, díky rychlému střihu, který vše zakamufloval. Ovšem ústup Turků přes polní harém s nahatými ženštinami, kde vojáci zaujatí smilněním padli do léčky a Nádasdy do zajetí, zase ano. „To byl válečný plán jak od Baldricka vystihnul to nadmíru trefně Míra Papáček. Obecně mi drtivá většina exteriérů a masovějších scén přišla jak z Princezny ze mlejna nebo nedělní televizní pohádky na ČT. (To opravdu v bývalém Československu výpravný historický film nenatočíme ani za 300 milionů?) Kostýmy naopak byly opravdu výborné a velice věrné.

Druhá část věnovaná kořenářce a čarodějce Darvulii, která hraběnku léčí po nešťastné otravě jedem, byla nejzajímavější – tedy filmově, dějově moc ne. Hraběnka ostošest sosá uzdravující lektvary od kořenářky, ale do toho ji zároveň nějaký zrádce u ní v domácnosti podstrkuje omamné jedy. Přestává rozlišovat mezi realitou a sny, má halucinace, pohlcuje ji paranoia a ztrácí sebeovládání. Vše obrazově velice zajímavé, poetické, příjemně plynoucí, přiměřeně nejasné, ale přitom diváka nematoucí. Báthoryová nakonec odvrhne i Darvulii a bez svých nejbližších je vydána všanc intrikám palatina Thurza v podání Karla Rodena, jemuž je věnována třetí část.

Ta byla k pláči a strašlivě jsem se nudil. Jednoduchou intriku – podivně se chovající hraběnce podstrčíme pár obětí a odsoudíme ji za vraždy, což nám každý uvěří, protože je podezřelá, a rozebereme si její obrovský majetek, vypráví Jakubisko (kromě režie napsal i scénář) k uzoufání nudně, pomalu a školometsky primitivně. Po příšerně lacině vypadající první a obstojné druhé části tak film definitivně zabíjí.

Velký problém filmu, kromě špatného „odvyprávění“ příběhu, vidím v hercích – nebo možná spíše v napsání scén a dialogů, jež měli ztvárnit. Představitelka hlavní role, Angličanka Anna Frielová byla výborná (a pěkná). Její postava je uvěřitelná, Jakubisko z ní férově vůči historii neudělal jen pouhou nevinnou oběť, ale tvrdou šlechtičnu, pro niž jsou nevolníci, v souladu s dobou, jen majetkem a po biči sahá celkem často (a také skutečně zabíjí, byť pod vlivem halucinací a paranoii způsobené otravou). Karel Roden jako palatin Thurzo byl též dobrý. Ale to je tak všechno. Drtivá většina herců ve filmu jen strnule stála a držela šavle. Pak popošli, něco řekli a zase významně stáli a hleděli…

A co snímek nejvíc a úplně (a přitom zbytečně) shazuje, je účast dvou mnichů, resp. jejich technických hračiček, jako jsou kolečkové brusle (!), lyže s lopatkovitými kolečky na natahovací pérko, co je vyvezou do kopce (!!!!!) či jakýsi proto-fotoaparát… Největší kravinou byla ovšem kočka vyrábějící běháním v kole elektřinu… Mniši ve filmu pátrají po zločinech Báthoryové a jsou vyprávěcí berličkou, jak divákovi vysvětlit, že se vlastně jednalo o komplot palatina Thurza vůči bohaté hraběnce.

Bolek Polívka mi jako mnich moc neseděl, Jirka Mádl jako novic nevadil, ale vadilo jeho zoufalé vytí (opakované), když nemohl kvůli celibátu ukojit chtíč, vhodné spíše do pubertálních komedií, než ve vážném historickém velkofilmu. Navíc mluvil dost divně – když jsem s ním v době natáčení dělal pro MF DNES rozhovor, uvedl, že ve filmu s mezinárodní koprodukcí mluví anglicky – takže ho buď pro česká kina nadaboval někdo cizí nebo v jeho případě zvukaři tragicky nezvládli postsynchrony.

Film však rozhodně táhne (lidé asi nečtou kritiky) – kino bylo narvané, budějovický CineStar prý dokonce mimořádně přidával termíny a promítání ve více sálech. Kdo chce kam, pomožme mu tam.

PS: Jedna věc mě ve filmu ovšem mimořádně nadchla, byť pro to bude mít jen málo lidí pochopení. Jako milovníka vojenské historie, který skřípe zuby, když vidí ve filmu rytíře 12. století ohánět se meči z 15. století nebo římské jezdce mávající gladiem místo spathou, mě nesmírně potěšila přehlídka historicky věrných kilidžů, šimitarů a bátorowek (maďarských šavlí, jež se tak nazývaly v Polsku, kde je v té době zavedl druhý zvolený král Rzeczpospolity Štěpán Báthory, příbuzný hlavní hrdinky filmu).

Jo, a pak mě ještě upoutala v ohrudí pěkně obdařená služka Erika.

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.