literatura, historie, politika

Pohrobkova hra o trůny

Vzpomínáte si z hodin dějepisu na Ladislava Pohrobka? Díky němuž znáte význam slova pohrobek, které v životě nepoužijete, ale z hlavy ho už nikdy nevypudíte? Někdo si možná ještě vzpomene, že zemřel mlád a náhle (v sedmnácti letech) a z jeho údajné otravy vinili Jiřího z Poděbrad, poněvadž mu usnadnila uchvátit moc v Českém království (a Matyáši Hunyadimu, zvanému Korvín, v Uhrách), ale ve skutečnosti zemřel na vzácnou formu leukémie. Přitom to byla úplná Hra o trůny! Skutečná. Posuďte sami.

„Brzy po bělehradském tažení Janos Hunyadi zemřel. Na jeho místo nastoupil jeho nejstarší syn Ladislav Hunyadi. Ten – ve snaze rychle posílit své postavení – se lstivě zmocnil Oldřicha Celjského a nechal jej zavraždit. ‚Ochrany‘ Ladislava Pohrobka se pak ujal sám. Šestnáctiletý král tak dostal – de facto – nového pána.

Navzdory svému mládí se Ladislav Pohrobek projevil jako mistr přetvářky. Oddaně novému uherskému gubernátorovi děkoval, že jej zbavil Celjského, který jej údajně jen utiskoval a zrazoval. Přitom prohlašoval, že v ochranu Ladislava Hunyadiho se uchýlil dobrovolně a s radostí.

V Budíně byl Ladislav Pohrobek zcela zbaven svých dosavadních blízkých. V jeho okolí se udržel pouze starý kondotiér jeho matky, nyní velitel jeho královské stráže, Jan Jiskra z Brandýsa. V polovině března 1457 uspořádal král Ladislav slavnostní večeři pro své ‚drahé přátele‘, gubernátora Ladislava Hunyadiho a jeho mladšího bratra Matyáše. V jejím průběhu král Ladislav vyzval česky Jiskru z Brandýsa k akci. Jiskrovi čeští vojáci bleskově obsadili palác a ze slavnostních hostí se rázem stali zajatci. Na králův pokyn vojáci neprodleně sťali Ladislavu Hunyadimu hlavu, následně byli popraveni i někteří gubernátorovi spolupracovníci. Jiní v čele s Matyášem byli odvlečeni do vězení ve Vídni.“

(Tomáš Teplík: Evropská diplomacie v historických souvislostech: od počátků do vypuknutí 1. světové války, Impronta 2008)