literatura, historie, politika

Pohřbívání demokracie

U výročí 17. listopadu a v týdnech předtím jsme byli svědky různých demonstrací a happeningů v duchu „současný systém nefunguje, příliš malá skupina je příliš bohatá a všechno je tak nějak špatně“. V ČR dokonce někteří demokracii rovnou symbolicky pohřbili.

Což mě trochu vyděsilo, protože se jednalo o převážně mladé lidi, kterým rezignace a pesimismus nesluší. Rozzlobenost možná ano, ta ale vyznívá do prázdna nebo destrukce, pokud ji neprovázejí jasná řešení. Jenže v požadavcích demonstrantů a okupantů náměstí a obchodních tříd lze v podstatě mezi řádky vyčíst jen: chceme více regulací, více přerozdělování, více pohodlí za méně práce a méně zodpovědnosti – tedy bohužel to, co opakovaně nefunguje a co zavedlo naši civilizaci do současných problémů.

Pomyslní „hrobníci“ demokracie tuto linii sledují i v tom, že požadují, aby ten lepší svět „někdo“ zařídil. Jenže to je zásadní nedostatek jejich úvah. Demokracie je jen jakási šablona se základním předpokladem – všichni mají stejná politická práva. To jaká nakonec bude, záleží především na lidech, kteří tuto šablonu naplňují svými každodenními činy – tedy na všech.

Nelze ji vylepšit mávnutím kouzelného proutku, demonstracemi vynuceným rozhodnutím „těch nahoře“, ani vyvřelou zlobou nespokojených. Lze ji budovat a rozvíjet jen postupnou a vytrvalou snahou – všech, nebo aspoň většiny. A to s vědomím, že nikdy dokonalá nebude, protože lidé také nejsou dokonalí. Ale můžeme – ne, musíme – se o to snažit.

Demokracii bych v žádném případě předčasně nepohřbíval, protože přijít místo ní mohou jen horší věci. Raději všem okupantům a demonstrantům navrhuji – co takhle spíš udělat něco pro to, abychom ji pohřbívat nemuseli?

(vyšlo v časopisu Vedneměsíčník č. 5/2011 v rubrice Poslední slovo)

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...