literatura, historie, politika

Pivní soupeření v literce

Byl to zajímavý večer v našem oblíbeném podniku. Tentokrát jsme jenom nechlastali, ale oživili jsme si popíjení pivní degustací a soutěží o nejmlsnější jazýček.

Nápad uspořádat mezi štamgasty degustaci se zrodil náhle, ale vycházel celkem logicky z našeho přesvědčení, že v literce by Peťa prostě mohl točit lepší pivo. Nevím, pokolikáté už jsme s ním o tom diskutovali, když náhle tvrdil, že bychom stejně nepoznali, jestli tam má lepší pivo, že nepoznáme jedno od druhého. A nápad prověřit naše rozpoznávací schopnosti byl na světě.

Testovali jsme šest vzorků (Budvar 12°, Budvar 10°, Pilsner Urquell, Gambrinus 10°, Pardál a místní „Samsík“ – B.B. 12°), přičemž jsme věděli, jakou „množinu“ piv ochutnáváme, stačilo jen přiřadit jména ke vzorkům. Nutno přiznat, že dobře jsme jako celek nedopadli – Peťovo proroctví bylo příliš pravdivé. Já jsem sice s radostí zvítězil (a tak můžu brblat dál), ale stejně jsem poznal jen čtyři ze šesti.

Zaměnil jsem Gambrinus za Pardál, což mě překvapilo, protože jsem čekal, že zrovna Pardál s výraznější hořkostí si určitě nespletu a když tak už s něčím jiným, než s gambáčem, o které tvrdím, že je to univerzální pivo pro masy – tudíž celkem dobré, ale nikterak výrazné, aby nikoho neurazilo a neodradilo (prostě „popík“).

Míra, Tamara s Kubíkem společnými silami a Vojta poznali 3 ze 6, pak už to bylo jenom horší, nejčastější byla jen jediná trefa. Nejlépe identifikovaným pivem byl Budvar, jehož ležák jsem ovšem napoprvé zaměnil s Prazdrojem.