literatura, historie, politika

Milan Brabec

Pojedeme k moři – hold rodnému městu a klukovství

Povedlo se mu to. Odvážný krok s vlastním scénářem i vlastní režií Jiřímu Mádlovi vyšel. Shodují se kritici i diváci, včetně autora tohoto článku v obou rolích. Jiří Mádl dokázal, že je dobrý vypravěč.

S filmy je to trochu jako s vtipy. Můžete znát superzábavný vtip, ale když ho nedokážete patřičně odvykládat, nikdo se smát nebude. A sebelepší vypravěč zase nedokáže nic vykřesat z mdlého příběhu bez pointy. Jiří Mádl se úspěšně popral s obojím.  Nejenže dokázal vymyslet dobrý příběh (napsat scénář), ale zvládl ho i dobře odvyprávět (jako režisér) navzdory omezením, která si sám ve scénáři stanovil – totiž že film bude vlastně domácím videem malého kluka. Celý příspěvek

České Budějovice ve filmu

Při přípravě recenze na film Jiřího Mádla Pojedeme k moři jsem se pořádně podíval na zoubek tomu, jak si naše město stálo ve filmové historii. Oproti pohádkovému zámku Hluboká nebo středověce-renesančnímu Krumlovu nejsou České Budějovice přespříliš vyhledávanou filmovou lokací. Přesto několik „zářezů“ ve filmové historii mají, byť většinou jen v podobě několika záběrů. Pouze třikrát se staly přímo hlavním dějištěm – ve filmech Osud tří srdcí (1929), Tichý společník (1988) a nejnověji Pojedeme k moři (2014).   Celý příspěvek

Nepřipomíná vám to něco?

V únoru 1764 došlo k dlouho očekávané „události“ – [polský král] August III. zemřel. Vzápětí na to (27. února 1764) radí ruský diplomat ve Varšavě Repnin k vyslání vojska, neboť „je třeba je postrašit. Vstup vojska Vašeho Veličenstva je povede k větší opatrnosti“. Navíc se ruskému velení až do té doby „nepodařilo“ likvidovat své vojenské sklady na polském území z doby sedmileté války. Tyto sklady byly chráněny silnými vojenskými oddíly, které se opět „zcela náhodně“ objevovaly v době konání místních sněmů právě tam, kde měli většinu stoupenci hetmana Branického, hlavního protikandidáta [proruského] hraběte Poniatowského. Celý příspěvek

100:0 v kultuře proti sportu? Ne, 86,3:89,5

V létě se městem rozlétl a byl nejen ve sportovních diskusích tlačen argument, že město dává ročně 100 milionů korun na podporu kultury a na podporu sportu nula. Jen někteří říkali rovnou na „profesionálního sportu“, čímž však ten argument postavili na ještě nesmyslnější (ne)rovinu, protože srovnávat dotace pro neziskové subjekty a profesionální sportovní kluby, které jsou obchodními společnostmi založenými za účelem zisku, prostě nejde. Celá věc je složitější, jak už to bývá a jak demagogové rádi decentně opomíjejí, a celé heslo „100:0“ je podvodné.

Celý příspěvek