literatura, historie, politika

Opravdové Pokání

Letošní filmový rok je poněkud nevyvážený. Udeří léto a téměř přestane být na co chodit, vidím to tak na návštěvu sotva jednoho filmu za měsíc. Zato začátek roku je kvalitními filmy našlapaný. Už jsem jich zhlédl pět a jedním z nich je Pokání.

Doporučuji ho všem, protože se vymyká z běžné produkce. Myslím ovšem, že nejvíce ho ocení milovníci osudových příběhů plných citů, jaké známe spíše z literatury 19. století.

Anglie 1935, venkovské sídlo bohaté rodiny Tallisových. Sestry Cecilia (Keira Knightley) a malá Briony, chudý správcův syn Robbie, jehož Tallisovi vydržují na studiích. Robbie miluje Cecilii, Briony zase dětskou láskou Robbieho. Když si Briony přečte Robbieho dopis pro Cecilii, pak je načapá při souloži v knihovně a nakonec na statku dojde ke znásilnění mladé dívky, nejistá a zmatená a žárlící Briony označí za pachatele Robbieho. Více neřeknu, abyste mi zase nenadávali, že všechno vykecám.

Atmosféru filmu bych označil jako dusivou – ani se mi nechtělo film po opuštění kina rozebírat, byť to s oblibou, naplněn čerstvými dojmy, činím. Tentokrát jsem raději o filmu přemítal v duchu, o samotě.

Je to výborný film, to bezpochyby. Jak z dějové stránky, tak z hlediska vypravěčských postupů, které jsou na každém filmu nejdůležitější. Především vystavění zápletky směřující k tragickému zvratu v osudech hlavních hrdinů je velice zajímavé.

Režisér ukáže nějakou zásadní scénu z pohledu Briony – a diváci spolu s ní utrpí šok. A poté odvypráví to, co této scéně vlastně předcházelo a ukáže souvislosti. Které už Briony na rozdíl od diváků nezná, takže se dokážete vcítit do její situace a pochopit její motivaci. A celý příběh díky tomu vyznívá velice opravdově.

Velkým kladem je zajímavá kamera a řada působivých záběrů. Kromě efektně obrazově podaných událostí na venkovském sídle mě nadchnul věrný obraz beznaděje, zmaru, zmatku a prázdnoty v Dunkerque, kde po začátku 2. světové války čekají na evakuaci desetitisíce britských vojáků.

V některých případech však režisér až exhibuje: jen se podívejte, jaký jsem velký umělec. Třeba scéna osamělého, unaveného a bloudícího vojáka za prosvíceným filmovým plátnem v kině – nepochybně působivá, ale až nadbytečně bombastická tam, kde by mohla být střídmější. Filmu to však rozhodně neškodí, to jen mně to zcela nelahodilo.

Jinak režisér Joe Wright natočil i jiný film, který se mi velice líbil. Také knižní adaptaci a také s Keirou Knightley v hlavní roli – Pýchu a předsudek od Jane Austenové, milou a úsměvnou romantickou komedii. Ideální pro večer s přítelkyní (výměnou za to, že s vámi půjde na western 3:10 Vlak do Yumy, na nového Bonda nebo Batmana :)

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.