literatura, historie, politika

Od Caesara ke Catonovi

Děsivý titulek slibuje hororově nudný exkurz do toho nejnezajímavějšího dávnověku. Ale kdepak, jde o téma aktuální vždy a obzvláště nyní, v době úpadku české i evropské politiky.

Oba muži z titulku stáli v 1. století před Kristem na opačné straně politické arény. G. Iulius Caesar jako populista, snažící se stát jakýmkoliv způsobem prvním mužem ve státě, M. Porcius Cato Minor (vnuk Catona Censoria, toho, co pořád opakoval „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“) jako konzervativec, který chtěl zůstat jedním z mnoha, již v rámci ústavy ve volbách soupeří o přízeň sobě rovných občanů. Caesar úplatkář obcházející zákony, Cato neúplatný a vždy se držící zásady, že zákony se musí dodržovat a přijímat rozvážně a nikoli ohýbat podle toho, jak se komu hodí.

Historií dodnes září Caesarovo jméno, neboť v jejich celoživotním zápase zvítězil. Cato raději spáchal sebevraždu, než by se mu poddal, a jako poražený zčásti upadl do zapomnění. Caesar dodnes fascinuje, neboť se stal výjimečným. Který pubertální hoch od starověku dodnes by v koutku duše netoužil stát se Caesarem? Jenže pak vyroste a zmoudří a zjistí, že Catonovy hodnoty mají větší a trvalejší cenu. Že je lepší, když si vás lidé váží, než když se vás bojí nebo když si je musíte kupovat. Že je lepší, než se šplhat na vrchol po zádech jiných a vysloužit si tak jejich opovržení a nenávist, zůstat zdrženlivým a poctivým a získat si jejich úctu.

Někteří hoši ale takto nedozrají a pak uvádějí i v dospělosti jako své vzory Caesara nebo Napoleona, toho Caesara předmoderní doby, obestřeného toutéž romantickou rouškou historie, která milosrdně zakrývá cenu jejich výjimečnosti v podobě stovek tisíc mrtvých lidí. Okouzleni výjimečností takoví lidé bezelstně prozrazují, že i oni jsou pro svou výjimečnost schopni udělat cokoli.

V politice raději méně „Caesarů“ a více „Catonů“. Těch totiž nikdy není dost.

 

(Vyšlo v časopise Vedneměsíčník v rubrice Poslední slovo v čísle 2/2011)

Vednemesicnik

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...