literatura, historie, politika

Modrá propaganda v estébáckém balení

Nejen politici by měli hrát fér. Měla by tak činit i média. Ta jsou jedním ze základních pilířů demokracie a jejich jasná majetková struktura je jedním z jejích předpokladů. Ať si píšou či vysílají, co chtějí, ale publikum má nárok vědět, kdo jsou jejich vlastníci, a mít tak možnost posoudit, zda s ním nehrají nekalou hru.

Samson_2012_11_Kuba

Jistě jste ho už také zaznamenali. Časopis s hyperlokálpatriotickým názvem Budějovický Samson. Do schránek všem Budějčákům poprvé přistál 30. září 2010, tedy dva týdny před komunálními volbami, a jako měsíčník stihl během dvanácti zbývajících předvolebních dnů vyjít hned dvakrát (nebyl sám, radniční zpravodaj rovněž s měsíční periodicitou také tančil pod taktovkou ODS ve stejném předvolebním rytmu).

V těch dvou číslech jste se mohli dočíst třeba vzájemnou chválu „letního primátora“ Miroslava Tettera a „autentického člověka s autentickými názory“ Martina Kuby, kteří v červnu téhož roku sehráli hlavní role při svržení tehdejšího budějovického primátora Juraje Thomy, což byl trest za odvolání tajemníka Zdeňka Řeřábka.

Samson_2011_06_Rerabek2Rok 2011 byl slabší a zpočátku nenápadnější. Až v rozkvetlém červnu poskytl Samsonovi velké interview a svou verzi událostí staronově rozkvetlý tajemník magistrátu Zdeněk Řeřábek, který novináře nesnáší a nemluví s nimi (za celý rok své pracovní neschopnosti se rozhovořil jen pro jiný nový mediální projekt, Budějckou Drbnu: Tajemník Zdeněk Řeřábek: Umím odpouštět, ale nezapomínám).

Samson_2011_10_DvorakV zimě pak Samson odprezentoval nového ministra Martina Kubu (který si jako nikdy neodpustil plivnout na Občany pro Budějovice, což nás ve skutečnosti těší – dokud nás budou mít takoví lidé neradi, pak je to pro nás potvrzením, že jednáme správně) a jeho souputníka ze správní rady ušlechtilého Nadačního fondu Jihočeské naděje Miroslava Dvořáka, jenž v „dlouhém“ stylu i opilecky bourá a jihočeská ODS proto vlastně neví, jako moc k ní Dvořák patří(Ale to nevadí. On moc dobře ví, že ona patří jemu.) 

Samson_2012_05_DlouhyOvšem rok 2012, rok krajských voleb, to bylo něco… Dokonce i hlubocký kmotr Pavel Dlouhý si kvůli Budějovickému Samsonu odskočil od svého čtyřnásobného kmotrování a převtělil se ve státníka s hlubokým pohledem a širokým rozhledem.  

 

 

O zbytku volebního roku 2012 řekne obraz více než slova:

Samson_2012_cely

Po této přehlídce nikdo nemohl zůstat na pochybách, v čím dresu Budějovický Samson hraje. (A je mi upřímně líto vážených a slušných lidí, kteří tomuto „serioznímu“ časopisu propůjčili svůj čas i tvář, a tak mu dodali lepšího zdání.)

Podívali jsme se Samsonovi blíže na zoubek. A zůstali jsme s otevřenými ústy, protože to překonalo naše očekávání.Samson_tiraz

Vydavatelem časopisu Budějovický Samson je společnost PRINCO International, spol. s r.o., kterou podle údajů z obchodního rejstříku vlastní rovným dílem firma COPRINT International A.G. Vaduz z evropského daňového ráje a pražský podnikatel Ivan Baloun (63), jenž spolu s Jaroslavem Žákem (55) stál v dubnu 1992 u zrodu firmy PRINCO International. Baloun a Žák jsou od března 1993 také společníky ve firmě PRINCES, s.r.o., sídlící na stejné adrese jako PRINCO International.

Jak vyplývá z osobní evidenční karty zveřejněné na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů, pracoval jistý Ivan Baloun, jehož datum narození se shoduje s datem narození stejnojmenného spolumajitele PRINCO International, nejprve v Československé tiskové kanceláři, od roku 1980 působil jako redaktor stranického deníku slovenských komunistů PRAVDA. V roce 1982 byl přijat do služebního poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti (SNB) a současně ustanoven do funkce staršího referenta X. správy SNB, oficiálně pojmenované jako Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli. Po práci v 3. oddělení 2. odboru (Kultura, umění, věda, zdravotnictví) byl činný jako starší referent specialista ve 4. oddělení 11. odboru (Kontrarozvědná ochrana mládeže, vědy, školství a kultury), kde se věnoval oblasti „sport, novináři“.

X. správa SNB vznikla rozkazem ministra vnitra Jaromíra Obziny. V letech 1974 až 1988 prováděla v Československu „kontrarozvědnou činnost v oblasti vnitřního zpravodajství, proti kontrarevolučním silám a ideologické diverzi zaměřené proti ČSSR a zemím socialistického tábora,“ uvádí se v jejím organizačním řádu. Na konci 80. let byla začleněna do Hlavní správy kontrarozvědky SNB.Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/urad-pro-studium-totalitnich-rezimu-zverejnil-dokumenty-o-cinnosti-komunisticke-kontrarozvedky-iol-/domaci.aspx?c=A110719_104358_domaci_jj

Vedle Balouna byl statutárním zástupcem PRINCO International od dubna 1992 také vyučený původní profesí automechanik Jaroslav Žák, který se narodil ve stejný den jako Jaroslav Žák, spolupracují od roku 1976 s komunistickým ministerstvem vnitra. Žák se díky absolvování Důstojnické školy StB (1980) a Vysoké školy SNB (1983) může dnes pyšnit titulem doktora práv. Jak vyplývá z archivu Ústavu pro studium totalitních režimů, za aktivity pro komunistické Československo mu prezident Gustáv Husák propůjčil dvě státní vyznamenání – Za službu vlasti (1982) a Za zásluhy o obranu vlasti (1987). Stejně jako Baloun byl Žák nejprve činovníkem X. správy, posléze II. správy SNB, tedy Hlavní správy kontrarozvědky.

Čerstvější stopy vydavatelů Budějovického Samsona vedou po „kmotrovské“ linii. Společnost PRINCO International se pochopitelně nezabývá pouze vydáváním jihočeského měsíčníku. Podílela se třeba na výrobě časopisu Desítka, zpravodaji oblastního sdružení ODS Praha 10, jehož členem je například známý kmotr Tomáš Hrdlička, a jejích služeb využilo i Ministerstvo zemědělství v době, kdy jeho šéfem byl Petr Gandalovič, nebo pražský magistrát za primátorování Pavla Béma.

Jaká to „náhoda“, že společnost založená dvěma někdejšími estébáky a napojená na pražské kmotrovské struktury vydává budějovický časopis, na jehož stránkách jsou nebývale často prezentováni (samozřejmě výhradně pozitivně) přední členové jihočeské ODS a další lidé, napojení na tzv. hlubockou kliku (nebo, chcete-li, mafii).

Když v roce 1945 skončil první totalitní režim v Československu, nacismus, nehledali budoucí komunističtí samovládci své spolupracovníky mezi lidmi morálními a slušnými. Naopak velmi ochotně využívali služeb „bývalých nacistů“ a udavačů. Jistěže nikoli kvůli ušlechtilosti svých cílů i metod.

Po pádu druhé totality jsou lidé podobného založení pro určité „politiky“ stejně žádoucí. Proto, aby s jejich pomocí zkvalitňovali naši nedokonalou demokracii a hájili zájmy občanů? Dovolte, abych se hořce zasmál.

 

Milan Brabec,
bývalý novinář, člen hnutí Občané pro Budějovice