literatura, historie, politika

Milé setkání

Bylo to jedno z takových těch setkání, která se přihodí díky tomu, že máte Kavkárnu. Viděli ceduli Budvar, chtěli si dát místní pivo a zdrželi se nakonec celý večer. Roztomilá Fredérique z Montrealu, studentka něco přes dvacet, Christophe z Toulouse, co zrovna ten den slavil 30. narozeniny.

Ohledně toho piva jsme jim obligátně vysvětlili, že vztah mezi americkým „Badvajzrem“ a naším Budvarem je dílem pouhé nešťastné náhody, když si jakýsi Američan kdysi z marketingových důvodů pro propagaci svého piva vybral jméno zrovna našeho města.

Nepadlo ani slovo o uprchlících. Snad je to tím, že oba pocházejí ze zemí, kde je obvyklé na ulici potkávat lidi jiné barvy pleti i víry. Což u nás není, proto jsme asi tak trochu hysterky.

Zato o Rusku jsme toho namluvili spoustu. Že je to pořád Evil empire (jak pravil Reagan), to věděli sami ze zpráv (protože se v jejich zemích zjevně tolik nečte Aeronet). Jen že jsme nebyli přímou součástí ruského impéria, ale „jen“ jeho poválečnou kolonií, a že kulturně máme blíže spíše k Němcům („máme rádi Ordnung jako oni, jen si ho nějak neumíme zařídit“), to jsme museli rozebrat podrobněji.

Ale ze všeho nejvíce se mi líbilo, co říkali oni.

Že se jim tu strašně líbí. Že je to tu strašně hezké. Uklizené a klidné. Takové „civilized“. Že lidi jsou hrozně vstřícní a ohleduplní. Tentokrát už jsem se udržel. Ještě před pěti lety, když mi něco podobného vykládal litevský kamarád Marelis, jsem málem při podobné pochvale vyprsknul pivo.

Jenže teď už jsem jenom poslouchal. Nezpochybňoval. Ironicky neshazoval. Najednou bylo hrozně fajn říci: „Díky. To jsme rádi, že se vám tu u nás líbí.“ Protože to tak vlastně je.

Jasně, že tu všechno není dokonalé (kde je?). Ale žijeme v pěkné zemi a je fajn tu žít. Patříme k nejbohatší čtvrtině světa, máme kde bydlet, jídlo a teplou vodu každý den, domy jsou opravené, ulice uklizené, obchody plné zboží, můžeme si v zásadě dělat, co chceme, nemusíme se bát, že si pro nás přijde tajná policie nebo nějaká bojůvka, nepadají na nás rakety a při všem odporu vůči některým představitelům našeho státu – Putinové to nejsou a pořád je ještě můžeme vyměnit. Fakt si žijeme dobře. Teď jen si to udržet.

Jestlipak ono to nevalné mínění o Česku nevyvěrá především z nás samých, z naší národní povahy? Nemáme to v sobě zakódováno až příliš hluboko? To jsme opravdu až takové smějící se bestie, že humor, zlehčování a sarkasmus nepoužíváme jen, když potřebujeme přežít, ale jaksi s nadmírou i tam, kde to opravdu nutné není? Copak si nevážíme ani sebe?

„Díky, Fréderique a Christophe. Jsem rád, že se vám tu u nás líbilo.“

 

 

(vyšlo v rubrice Poslední slovo ve Vedneměsíčníku č. 2/2016 v dubnu 2016)

Vednemesicnik

 

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...