Konec Babišovy šikany. Sbohem EET

Samozřejmě se na daních nevybralo tolik, kolik Babiš velkolepě sliboval. Ale peníze na reklamní kampaň, která slibovala za dosud „kradené“ peníze pořídit nesmyslná množství mateřských školek a hasičských vozů, nebo na přiblblou udavačskou Účtenkovku někdo shrábnul. Ale hlavně si přitom Babiš za cenu poškození pověsti celé společenské třídy udělal za státní peníze kampaň jako údajný spasitel národa.

Stát si polepšil minimálně, ale společenské škody byly napáchány nevyčíslitelné (ne nutně ve smyslu nekonečně vysoké, ale prostě nevyčíslitelné). Tisíce malých hospůdek, krámků a jiných zařízení, jejichž provozovatelé s platem průměrného Čecha, ale s radostí z práce na vlastním a pocitem nezávislosti, to radši zabalili – ty už se zpátky nevrátí.

Svůj hlavní účel EET každopádně splnilo – totiž vyvolat třídní nenávist, zasít nedůvěru do vztahu podnikatel-zákazník a hlavně odklonit pozornost od Babišových velkozlodějen. Ten heslo „všetci kradnú“, hlásané v duchu „podle sebe soudím tebe“, vztáhl na celou jednu obrovskou skupinu obyvatel, která se provinila jen tím, že si chtěla práci a život zařídit podle sebe, nikoliv v závislosti na zaměstnavateli a pracovních regulacích státu.

Mám v živé paměti – a ještě dlouho budu mít – tehdejší zapšklé, nenávistné komentáře přetékající závistí na sociálních sítích od lidí, které lze popsat souslovím „Zemanovo a Babišovo Česko“, jak si konečně někdo došlápl někdo na ty vyžírky, co si každý rok jezdí na dovolenou, mají auto nebo dvě, protože si na všechno nakradli. Přitom většinou de facto mluvili o sousedech u nich na vesnici nebo ve městě, díky nimž třeba mělo jejich dítě kam jít na brigádu, a oni si mohli odskočit na malý nákup, ostříhání, nebo „na jedno“, aniž by museli jet autem někam na periferii velkoměsta do generického obchodního centra.

Jako každá státní buzerace EET kromě likvidace části živnostníků navíc ohnulo trh vytvořením nového umělého segmentu podnikání – prodeje tabletů a pokladních systémů. Jistěže tenhle segment fungoval už předtím, ale přirozeně, tržně, na základě poptávky a nabídky, hospodářské soutěže mezi dodavateli. Kdo chtěl, pokladnu si už předtím pořídil. Samo ministerstvo financí vyčíslilo celkové náklady na provoz EET systémů ze strany podnikatelů na 1,5 mld. ročně. A samozřejmě, EET „dalo práci“ spoustě úředníků…

My jsme v naší hospůdce blahé paměti, Kavkárně, taky měli elektronickou pokladnu už před EET – ale kvůli sobě, ne protože jsme museli – ale pak jsme museli vylepovat debilní cedulky s úřednickým prohlášením o povinnosti vydávat a trnout, zda on-line odesílání tržeb bude fungovat, zda nepřijde nějaká kontrola atd. Ale byla jen drobná šikana ve srovnání s obludným třídním bojem, závistí a nenávistí, které Babiš rozdmýchal.

Úlevný výdech, že je další z Babišových leváren pryč, uzavřu pozitivně. Od počátku jsem EET vnímal (a realita to potvrdila) jako politickou a marketingovou záležitost, nikoli hospodářskou/daňovou. Proto jsem v roce 2016 na dveře Kavkárny, která se nacházela v Plachého ulici, spojce mezi parkem a zastávkami Na Sadech a náměstím, vylepil níže uvedené prohlášení. Za kterým si stojím i po těch osmi letech, protože stále odráží výše napsané. A víte, co bylo skvělé? Že nám na ten plakát kolemjdoucí, nejen zákazníci, lepili srdíčka a psali povzbudivé a souhlasné vzkazy. Takže díky. Nikdy není nic ztraceno, i když to někdy trochu déle trvá.