literatura, historie, politika

K situaci na Máji – odpovědi pro MF DNES

Původně jsem se k tomu, co se v uplynulých týdnech děje na sídlišti Máj, nechtěl vyjadřovat, i když názor na to samozřejmě mám, ale v záplavě komentářů na Facebooku za mne totéž mnohokrát řekl někdo jiný. Navíc to mnou značně otřáslo a naprosto mne to znechutilo, takže jsem ani neměl náladu to veřejně komentovat.

Byl jsem ale jako českobudějovický zastupitel osloven MF DNES, abych se vyjádřil. Několik stručných otázek a odpovědí dokáže tak obšírný problém vystihnout, takže sem vkládám kompletní znění odpovědí, jež jsem MF DNES poslal. Zároveň tím chci zabránit tomu, aby mi po jejich případném zkrácení někdo vytržením mých slov z kontextu něco podsouval.

1. Jaká je podle Vás příčina problémů na sídlišti Máj?

Urbanistická a sociální struktura. Nahuštěné domy, příliš obyvatel na malém prostoru a větší koncentrace lidí z nízkopříjmových skupin. Tam, kde je více lidí, bývá i více problémů. Na Máji bylo vždy levnější bydlení než jinde a zároveň větší fluktuace obyvatel. Proto tam také v 90. letech majitelé restituovaných domů kolem Palackého náměstí stěhovali Romy (upozorňuji, že v problémové lokalitě městu patří minimum bytů a konkrétně Romové bydlí pouze v několika z nich, drtivá většina bydlí v soukromém). Tím vzniknul začarovaný kruh, kdy v některých ulicích došlo k poklesu ceny bytů, které si zase kupují lidé s nízkými příjmy, kteří bez ohledu na jejich národnost žijí rovněž „nepřizpůsobivým“ stylem života. Odmítám ale, že by sídliště Máj bylo nějaké ghetto, to není žádný Chanov, byť lidé, kteří ho neznají (zejména pražští novináři) k téhle nesprávné interpretaci docházejí. Problémové jsou jen dvě ulice, jinak je to velmi pěkné sídliště, odkud je blízko do přírody a které se stále rozrůstá o moderní zástavbu. Město navíc do jeho obnovy v posledních letech investovalo stamilionové částky, domy jsou opravené, veřejná prostranství příjemná. Sám jsem tam na přelomu tisíciletí rok bydlel a nevzpomínám na to ve zlém.

2. Selhalo vedení města ať už v minulosti, či nyní?

To, že na hřišti dojde ke rvačce a že to „profesionálním“ pouličním rváčům poslouží jako záminka k válce s policií, lze těžko označit za selhání města. To se může stát kdekoliv a kdykoliv, nikoli jen na Máji, a zneužít to také může kdokoliv. Na radnici a politiky se nadává nejsnáze, ale označovat za příčinu problémů město také není možné, protože radnice nemůže nikomu nakazovat nebo zakazovat, kam se má nastěhovat nebo vystěhovat, aby zabránila samovolnému shlučení určité skupiny obyvatel. Dlouhodobě selhává především stát, neboť sociální systém je příliš štědrý a umožňuje pohodlný život beze snahy nejen problémovým Romům. A opatření na „podporu porodnosti“, které spočívají ve zvyšování jednorázových příspěvků za porod nebo pravidelných příspěvků v rodičovství, jedině motivují k tomu udělat si z plození dětí živobytí.

3. Je situace natolik vážná, že už se jedná o čistě rasovou otázku?

Žijeme v zemi, kde SuperStar vyhrál Rom, televizní zprávy od 90. let uvádí černoch, Žid byl premiérem a do senátu byl zvolen poloviční Japonec. Problém je to sociální, nikoli národnostní, je to problém určitého stylu života. Lidem naprosto pochopitelně popuzuje zevlování, rámus, krádeže, agresivita a parazitování na sociálním systému. Ale i když se na kriminalitě nebo obsazenosti věznic podílejí Romové větším procentem, než je jejich podíl v populaci, nelze je ani tak všechny házet do jednoho pytle, natožpak hlásat jejich vyhlazení či vystěhování nebo se pokoušet o jejich lynčování. Situace je vážná, protože stále více lidí na taková jednoduchá řešení slyší a jako rasovou otázku to pojímá a jsou navíc přesvědčeni, že veřejná správa a policie slouží jenom Romům a šidí „své soukmenovce“. To je přece nesmysl. Když si Čech bez základního vzdělání pořídí osm dětí, dostane úplně stejné dávky jako Rom. A policie musí bránit pořádek. Ať se jakákoliv skupina obyvatel vydá páchat násilí na jiné, policie vždy musí zasáhnout. Je mi stydno, kolik se v Budějovicích najde lidí, označujících se za slušné a spořádané, kteří na takové černobílé vidění světa snadno přistupují a jsou ochotni fandit bandám neonacistů, fotbalových rváčů a náctiletých fracků, házejících po policistech lahve a kameny. A ještě se strašně moc diví, když je někdo háže do jednoho pytle s radikály. Že oni hází do jednoho pytle všechny Romy, jim ale vůbec divné nepřijde.

4. Jaké konkrétní kroky by nyní mělo učinit vedení města včetně zastupitelů, aby se podařilo současnou situaci nejen uklidnit, ale také dlouhodobě řešit?

1) Zvýšit pocit bezpečí občanů, tzn., že Policie ČR i městská policie musejí v oblasti posílit hlídky a jejich přítomnost musí být znát. 2) Vynucování pravidel – tam, kde má město pravomoci (záškoláctví, nájemní bydlení v městských bytech, sociálně-právní ochrana dětí), to již činí (dokud vyplácelo dávky v hmotné nouzi, mělo páky ovšem přímější). 3) A pak to, co spousta lidí považuje za „vyhazování peněz za cikány“ – čili sociální práce. Trpělivá, mravenčí práce s dětmi i dospělými Romy, jejímž výsledkem bude jejich větší začlenění do společnosti a respekt k jejím pravidlům, lepší vzdělanost i vyšší zaměstnanost a tudíž menší závislost na sociálním systému i kriminalita. Není to práce na pár let, ale spíše na generaci i dvě – ale jiné varianty nejsou, leda takové, jaké nabízejí neonacisté.

Řešit situaci musejí ale také Romové, čekat, že se postará někdo jiný, nestačí. Je přece především v jejich zájmu, aby se tohle nechutné chřestění zbraněmi neopakovalo a aby na ně většinová společnost začala nahlížet pozitivněji. Lidi nejvíce popuzuje životní styl a chování některých z nich, ať tedy projeví trochu dobré vůle – slušnost nic nestojí. Pokud mají ve své komunitě nějaké autority, ať zasáhnou. Není jich tolik, aby se nemohli nějakým způsobem zorganizovat a s městem spolupracovat. Měli by si také uvědomit, že současný sociální stát je neudržitelný a nezbaví-li se závislosti na něm, budou se mít jen hůř a hůř. Dřív nebo později se budou důchody a sociální dávky krátit. Musejí pochopit, že vzdělání pro jejich děti znamená lepší budoucnost.