literatura, historie, politika

Jsem na Facebooku

Cože?! Čtěte coming-out odpůrce tohoto ďáblova vynálezu. Facebook mě nakonec dostal. Pozor, a to je rozdíl! – nezískal si mne, to rozhodně ne. Pořád ho považuji za dost podivné zařízení. Ale nastala chvíle, kdy jsem se prostě musel stát jeho součástí.

Před rokem a půl, v době, kdy Českou republiku zachvátila facebooková mánie a členové Facebooku naskakovali do sítě po tisících denně, jsem napsal článek Facebook? Děkuji, nechci.

Od té doby se můj náhled na Facebook příliš nezměnil. Opravdu nemám potřebu dělit se o své soukromí a komunikovat s přáteli prostřednictvím této sítě a prodírat se tím množstvím balastu, který Facebook obsahuje (o svém odporu něco „řešit“ pomalým psaním místo rychlého hovoru se též v onom článku zmiňuji). Za tím účelem jsem si profil nezřídil.

Nastal však souběh okolností, kdy se pro mne Facebook stal nutností. Ostatně jak jsem psal již ve výše uvedeném článku, kde jsem nevyloučil, že se na Facebook možná někdy připojím: „…ale to se bude muset Facebook stát stejně rozšířeným a standardním prostředkem ke komunikaci – nejen zábavní, ale i pracovní… Užitek u něj bude muset převážit nad pouhou volnočasovou zábavou…“

A to se teď stalo. Nejenže je Facebook značně rozšířený (2 miliony profilů v ČR?), ale jeho užitná funkce alespoň pro mne v tuto chvíli převážila nad zábavní.

Protože hlavní okolností, která mne na Facebook přivedla, bylo odvolání primátora Juraje Thomy, po kteréžto události mu spousta lidí nejrůznějšími cestami vyjádřila svou podporu a naději, že ho budou moci v podzimních komunálních volbách opět volit. Nejjednodušší cestou, jak tomuto zájmu lidí o dění ve městě vyjít okamžitě vstříc, jak aspoň část těchto podporovatelů „shromáždit na jednom místě“ a být s nimi v dalším kontaktu, bylo zřízení primátorovy stránky na Facebooku. No, a já pochopitelně jako jeho spolupracovník chci být při tom, vědět, co se kolem jeho osoby bude na Facebooku dít. Takže jsem si také zřídil profil – z těchto pragmatických důvodů, už před pár dny.

Upřímně proto upozorňuji, že bude poněkud jednostranný. Moc informací a událostí z mého života se na Facebooku nedozvíte, zato tam můžete čekat informace o současném politickém dění v Českých Budějovicích. A pak samozřejmě Facebook využiji pro upozorňování na mé nové články na tomto blogu (které se také budou s velkou pravděpodobností hodně týkat českobudějovické politiky). Jestli na to nejste zvědaví, tak si mě mezi přátele raději nezařazujte, resp. si mě odstraňte.

Ale pokud vás zajímá, co se to v našem městě děje, že se tu ODS dostala tak hluboko do područí partičky prachsprostých šméčkařů, až klidně s pomocí komunistů (!) a socanů odvolala vlastního primátora pouhé čtyři měsíce před volbami (protože se těm šméčkařům postavil), a co že s tím jako budeme dělat – tak se, moji milí „Fejsbukáři“, připojte.

 

 

bg_header

Původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...