literatura, historie, politika

Jak jsem se nechal tetovat…

Před deseti lety jsem se rozhodl pořídit si tetování. Tedy – rozhodl jsem se už tři roky předtím, ale nechal jsem nápad nějakou dobu uležet. Tři roky. Co jsou to však tři roky proti něčemu, co máte na celý život, že? Aspoň vidíte, že zbrklá rozhodnutí nedělám. :) Nebo si za nimi aspoň stojím. A upřímně, tak osudovost doživotního poznamenání mne nijak nebrala. Argumenty „Víš, jak to bude vypadat, až budeš starý?“ jsou naprosto irelevantní. Budu ošklivý scvrklý dědek i bez tetování, tak co. Svou zkušenost z tetování jsem zaznamenal pro Vedneměsíčník, tak jsem si říkal, že bych se o ni mohl podělit i zde. Pěkné čtení přeji.

PS: Už pár let přemýšlím, že si pořídím tetování i na druhou ruku, jen jsem dlouho nevěděl co. „M14 Osm pokladů v pálivé omáčce“ to určitě nebude. Ani žádný kroucený, avšak prázdný ornament. Ani nic v tom dnes tak módním padesátkovém rockabilly stylu. Musí to být něco originálního. Už asi vím co. Nechte se překvapit. I když takhle mediálně s tím už exhibovat nebudu. Ti, co mne znají, pak asi překvapeni stejně nebudou.

VDM_2004-03_tetovani