Facebook ruluje. Proč?

O sociálních sítích se na internetu mluví už léta. Zaregistroval jsem se do několika z nich, žádnou nikdy nepoužíval. S Facebookem je to jiné. Přestože se web mění rychle jako nálada dívek v zajetí puberty, troufnu si tvrdit, že Facebook za pár let používat budu.

Abych byl přesný, za pár let to nemusí být Facebook, může se ta služba jmenovat jinak, od jiné firmy, ke které všichni přejdou, protože bude lepší. Ale věřím tomu, že budu používat službu typu Facebooku. A věřím, že dřív nebo později to čeká i Mílu přes jeho dnešní smýšlení – podívejte se na jeho článek Facebook? Děkuji, nechci. Vsázím boty!

Skutečně sociální síť

Facebook je první opravdu sociální služba, kterou používám. Mám účet na Last.fm, tam mi zaznamenávají, co poslouchám, připraví mi pěkné statistiky, doporučí mému vkusu libé interprety. A také lidi s podobnými hudebními chutěmi. Pár jedinců se tak možná s někým seznámí, ale sociální element je tu prakticky zanedbatelný.

Facebook není sociální v tom, že by seznamoval. Já sám znám všechny svéfriends z normálního života, ne z internetu. A myslím, že to platí pro velkou většinu uživatelů. Facebook je pouze výborný nástroj, jak být blíže dosavadním známým. Je to okénko do jejich životů. A také je to dobrý nástroj k organizaci společných aktivit.

Každopádně je dnes Facebook v překotném rozvoji, počet Čechů na něm stoupá denně o tisíce. Poslední dobou přitahuje mediální pozornost (a ta přitahuje další uživatele). To ale nic neznamená, prasklá bublina je na internetu známé slovní spojení.

Status, fotky, události

Z mého pohledu si Facebook pevně drží schopnost propojovat lidi díkystatusům. Podávat zprávy o tom, co zrovna děláme, nás evidentně baví. A také číst, co zrovna dělají ostatní. Díky omezení textu ve statusu na cirka 3 věty si tato funkce zachovává použitelnost. Je to dost krátké, aby nás to neodradilo. A status je výborná, rychlá sonda do života mých přátel. A o životy přátel se přece zajímáme všichni.

Na úvodní stránce tak vidím, co známé štve, co je pobavilo. Status jde okomentovat a občas se strhne živá diskuse; sociální prvek Facebooku se posiluje. Nedokážu si představit Facebook bez statusů, ale ten samozřejmě není jen o nich.

Sdílení fotek mezi přáteli je samo o sobě výborná věc. Fotky se dají komentovat a také oštítkovat jmény lidí, kteří na fotce jsou – ti se díky tomu dozvědí, že někdo jejich fotku dal online (přijde jim zpráva). Můžou se podívat, sdílet dojmy.

Přes Facebook se taky pohodlně domlouvají společenské akce. Jakmile se domlouváte více než s jedním člověkem, je skvělé mít nějaké centrální místo, kde jsou uvedené věci, které všechny zajímají – kdy, kde, kdo přijde, o co půjde. Odpadá zbytečné telefonování („obtelefonovávání se“). Už jsme se tak i ve 4 domlouvali na plavání – kdy půjdeme na bazén. Proč ne? Než se po telefonech, „jeden na jednoho“, snažit najít vyhovující termín… U větších akcí, akcí o 10 a více lidech, už je Facebook k nezaplacení.

Organizační nástroj

Sám jsem si vytvořil na Facebooku účet až když jsem ho potřeboval. V rámci studentské sekce jednoho politologického ústavu využíváme Facebook k organizaci aktivit. Těch je hodně, aktivně se v sekci na organizaci projektůpodílí přibližně 20 lidí.

Máme vytvořenou skupinu, v ní co diskusní vlákno, to projekt. Kdo chce, může se vyjádřit. Pokud je s projektem spojená nějaká událost – promítání filmu, debata -, stačí na Facebooku vytvořit událost a dát echo účastníkům skupiny. Těch je v našem konkrétním případě 110 – tj. jde o pasivní základnu, která se sice nepodílí na organizaci, ale na její výstupy pak chodí; a my těmto lidem můžeme dát snadno vědět, kdy, kde a co se bude dít. Jde o mnohem funkčnější řešení než je rozeslání hromadného emailu.

Zároveň se mi hodně líbí představa, že kdokoli z těchto 110 lidí se může ve skupině podívat, jak vznikají a jsou uskutečňovány nápady. Prostě otevřená společnost. Díky Facebooku. Zadarmo.

Kraviny a aktivismus

Jako všechny webové aplikace, i Facebook umožňuje umořit moře času. Pokud chcete, můžete tam trávit čas hraním her, blouděním po různých skupinách, prohlížením fotek neznámých lidí. Stejně jako můžete koukat v televizi na telenovely.

Zajímavá věc je taky fanouškovství, které na Facebooku kvete. Kdekdo se stává fanouškem kdečeho. Je to většinou jednorázový akt, kdy řeknete – jsem pro (něco)/proti (něčemu). Sice zůstáváte členem nějaké skupiny, tam už se ale zřejmě nevracíte. Nedávno o tom psal Miloš Čermák. Tahle konkrétní věc podle mě časem většinu lidí přestane bavit. A budou se přihlašovat jen k z vlastního pohledu zásadním věcem (u mě např. skupina I vote for american Radar in Czech Republic).

Jaký si ho uděláte…

Pokud se nepletu, osobních údajů po vás Facebook moc nechce. A ani nechce, abyste je zveřejňovali. Nakolik se na Facebooku „odkryjete“, to je vaše věc. Také je na vás, koho chcete mít ve své síti. A pokud o to nestojíte, váš profil nebude zvenční přístupný.

Závěr i s třešničkou

Facebook není o virtuálním životě; proto je taky tak úspěšný. Prostě představuje další využití moderních technologií v životě společnosti. Já můžu jednoznačně říct, že mi Facebook usnadňuje vídat přátele. Můj „skutečný“ život, fyzický kontakt s lidmi, obohacuje, neokrádá.

Jako každá žhavá novinka s lavinovitě se šířící popularitou vzbuzuje Facebookobavy věrozvěstů starých pořádků. Obava, strach, to je bulvární téma, takže mě nepřekvapuje, že na ČT byla debata o rizicích spojených s Facebookem. Zatímco známá firma českého webu Patrick Zandl střízlivě popisoval, o co jde, druhý host, paní z nějaké asociace psychologů, každou větou bila na poplach. Evidentně absolutně netuší, co Facebook je. Nemá páru. Ale má titul a dost kuráže, aby absolutní nesmysly – lidově bláboly – servírovala statisícům televizních diváků. To se opravdu jen tak nevidí.

Provokací mířenou k těmto věrozvěstům je i název tohoto článku. Prý Češi s Facebookem zapomínají na svou mateřštinu. Protože často používají angličtinu. Já rád píšu status anglicky, to ani nemám moc anglicky mluvících známých. Prostě mě to baví. (Nikomu to neříkejte, přiznám se: dost často říkám cool a shit. A v angličtině sám k sobě občas promlouvám.)

Učím se ještě španělsky, ale jaksi nemám pocit, že bych češtinu zapomínal či že by začínaly cizí jazyky obsazovat pozice češtiny. Vím, kde mám nebo musím použít češtinu. A miluju češtinu. Navíc je opravdu naivní představa, že by Češi mohli přijít o svůj jazyk, že ho vytlačí angličtina. Pro národ bude jen dobře, když čím dál více lidí bude umět i angličtinu jako druhý jazyk. Tak je to třeba v Nizozemí, kde se přesto holandština nezapomíná. Proč si nepocvičit angličtinu na Facebooku?

Teď už opravdu závěr

Facebook umožňuje snadno a rychle pokukovat do života přátel. Umožňuje sdílet dojmy a zážitky. Oproti MySpace, kterému šlo v trochu jiném stylu o totéž, je přehledný, přístupný, použitelný. To je pro úspěšnou webovou službu nezbytná kvalita.

Navíc usnadňuje setkávání a komunikaci většího počtu (nějakým stylem spřízněných) lidí a může posloužit jako dobrý organizační nástroj. Je tedy i užitečný. Kombinace těchto kvalit z něj dělá službu, kterou – až se ještě více rozšíří – nebude moci v budoucnu Míla ignorovat, i když třeba o samotné „pokukování“ nestojí.

autor Miroslav Kalous

původně vyšlo na dvojblogu MílaMíra.cz