literatura, historie, politika

Evropa poznává izraelskou realitu

Vítejte v izraelské realitě. To byla první myšlenka, která mne napadla, když muslimští teroristé vyvraždili redakci Charlie Hebdo. K „dokonalosti“ ještě chyběla obligátní výzva mezinárodního společenství, aby se po činu obě strany zdržely kroků, jež by situaci mohly eskalovat…

Na izraelskou realitu a evropskou absurditu odkazoval i doširoka vysmátý Mohammed Abbás v čele následného smutečního průvodu. Předseda Palestinské samosprávy, kterému skončilo funkční období už před několika lety, ale úřaduje vesele dál, který se paktuje s islamistickými teroristy z Hamásu a posílá srdceryvné kondolenční dopisy „mučedníkům“, již se v autech prohánějí po zastávkách izraelské veřejné dopravy nebo prostě někde v davu začnou zběsile bodat kolem sebe nožem či šroubovákem, dokud je izraelská policie neodstřelí…

Naopak ministerskému předsedovi Izraele se evropští státníci, naštěstí neúspěšně, pokusili v účasti v průvodu zabránit. Přitom kdo jiný by měl být v jeho čele, než představitel země, jež patří do našeho civilizačního okruhu a která má s muslimským terorem předlouhou a každodenní zkušenost. Už jen proto, že kromě Charlie Hebdo byli dalším terčem teroristů Židé, kteří jsou spolu s „křižáky“ univerzálními viníky všech problémů muslimského světa.

Atentáty v Madridu a Londýně potvrdily už před několika lety, že Evropa je pro muslimské teroristy terč. Teď v Paříži se ukázalo, že kromě sofistikovaných mezinárodních sítí bude čelit mnohem nevyzpytatelnějším neorganizovaným skupinkám fanatiků, žijících přímo mezi námi. Evropu čeká totéž, co Izrael zažívá dennodenně.

Snad Evropanům konečně dojde, že jediný demokratický stát Blízkého Východu není nepřítelem, ale naopak partnerem. Na rozdíl od zkorumpovaných muslimských despotů.

Izrael je první bojovou linií v obhajobě toho, čemu říkáme naše civilizace a naše hodnoty. Proto ho musíme podporovat a ne jeho každodenní boj o přežití a bezpečnost občanů z pozice zdánlivé evropské nedotknutelnosti povýšeně a pokrytecky odsuzovat.

Protože další na řadě jsme my.

 

(vyšlo ve Vedneměsíčníku č. 1/2015 v březnu 2015)

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...