literatura, historie, politika

District 9 – jihoafrická sci-fi jízda

Letošní rok je nějak úrodný na kvalitní filmové sci-fi, po jarním Star Treku přišla teď na podzim další pecka. Okořeněná oproti hollywoodskému standardu jihoafrickými reáliemi.

Od začátku do konce budete jen zírat. Zpočátku nevěřícně, protože je to opravdu netradiční sci-fi – a navíc s příběhem, který by se klidně mohl odehrávat v normálních reáliích (na rozdíl třeba od toho Star Treku), takže je District 9 vhodný i pro ty, co sci-fi neholdují. A pak budete koukat nadšeně, protože režisér fakt umí, dlouho tu nebyly takhle dobře pojaté a natočené akční scény (chvílemi mi na mysli nevyhnutelně vytanul Ridleyho akční opus Černý jestřáb sestřelen).

V dokumentárně pojaté úvodní části filmu nás režisér Neill Blomkamp drsně uvede do příběhu. V Johannesburgu se chystá přestěhování milionu krevetoidních mimozemšťanů, kteří před dvaceti lety neznámo proč přistáli nad městem (pravděpodobně se jedná o uprchlíky nebo trosečníky), z jednoho ghetta do druhého.

Ghetta byla zvolena jako zoufalé řešení, neboť snahy o normální soužití s mimozemšťany byly mírně řečeno problematické. Jenže pokud je někdo problémový a žije v ghettu, je nutně pro většinu i podřadný. Takže vysídlovací akce podle toho i vypadá. (Likvidace nelegální líhně mimozemšťanů: „Ničíme vajíčka při takhle velkém množství ohněm. Praská to jako popcorn, he he…“). Nadřazenost a totální cynismus za ghetto zodpovědných úředníků musela zvlášť v Jihoafrické republice tamní publikum dost mrazit.

Pak se odkryje hlavní zápletka a začíná akce. Hlavní hrdina, zástupce organizace MNU a šéf přesídlovacího manévru Wikus van de Merwe, se nakazí emzáckou DNA a začne se měnit v kreveťáka, čímž se stane nesmírně cenným pro svou společnost, která mimo jiné obchoduje se zbraněmi. A ráda by získala klíč k mimozemským zbraním, které reagují jen na DNA mimozemšťanů.

Z Wikuse se rázem nejcennější pokusný králík na světě, jakékoliv léčby se od svých nedočká. A tak zmizí mezi kreveťáky do ghetta (nebojte se, slzavé a empatické poznání, jak ošklivě se k nim lidé chovají, se nekoná) a objeví dva, kteří se snaží ze šrotu získat po troškách dostatek pohonné hmoty, aby mohli odletět pryč ze Země mateřskou lodi, která stále levituje nad Jo’burgem. Wikus ví, kde ji získat, oni ví, jak ho vyléčit. Velkolepá akční jízda začíná a nehollywoodský rozpočet vůbec není znát.

Drobné výhrady bych k filmu přece jen měl, a to hlavně k některým menším nelogičnostem ve scénáři a také proto, že druhá, vyloženě akční část filmu mi chvílemi přišla zdlouhavá (jenže to je prostě tím, že já si na akční filmy nepotrpím; raději sleduji, jak se odvíjí příběh, než přestřelku, která je sice dynamická a dobře natočená, ale z hlediska příběhu by mohla být klidně minutová).

Avšak jinak jsem jednoznačně přesvědčen, že vidět District 9 je povinnost každého filmového fajnšmekra. Zvláště v letošní sezoně poměrně chudé na opravdu dobré filmy (takhle málo jako letos jsem toho do kina už dlouho nenachodil). Dalším důvodem pro zhlédnutí je nehollywoodský původ filmu, příjemné vybočení z převážně sterilní řady předkládané nám největší filmovou továrnou světa, byť se režisér pochopitelně některým klišé neubrání. Ale to v postmoderní době nikdo.

PS: A doufám, že Blomkamp natočí pokračování, teď už třeba i s hollywoodským rozpočtem, díky čemuž bychom se mohli více dozvědět o kreveťácích nebo se třeba podívat i na jejich planetu. Budu se těšit, snad ne marně – potenciál na stejně kvalitní (i z hlediska příběhu) pokračování to určitě má.

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...