literatura, historie, politika

Deset knih, které nejvíce ovlivnily můj život

Nemám rád řetězové hry na Facebooku, ale o knihách k smrti rád mluvím a píšu. Takže když mne Petr Kubát vyzval, aby se o svou desítku podělil, rád jsem přijal, jen už jsem to neposlal dál. A jaké jsou tedy ty mé vyvolené, milované a inspirující?

Knihy jsou řazeny chronologicky. Je zvláštní, ale příznačné, že většinu jsem přečetl na střední, v době dospívání a hlavního formování osobnosti.. Jen Letce s Davidovou hvězdou a Moji matku cizineckou legii už na základce, Římské právo v devatenácti a Laskavé bohyně před pár lety. Za opravdu zlomové považuji Dějiny 20. století a Vladaře.

1) M. Halperin, A. Lapidot: Letci s Davidovou hvězdou

Tolik válek, proti všem a všechny vítězné. Co je to proboha za zemi? Aneb mé objevení existence státu Izrael prostřednictvím příběhů bojových pilotů a počátek mé fascinace příběhem Státu Izrael a vůbec celou historií židovského národa. Z dalších zajímavých knih na téma Izraele doporučuji Exodus od Leona Urise, Dějiny židovského národa od Paula Johnsona a Start-up Nation od D. Senora a S. Singera

2) Karel Hora: Moje matka cizinecká legie

Pochopení toho, co znamená být vojákem. A uvědomění si, že já jim nikdy být nemohu. Ale že k takovým jako Hora budu vždycky chovat obdiv. A chovám ho i k našim současným vojákům, kteří bojují v Afghánistánu i jinde.

3) Paul Johnson: Dějiny 20. století

V mých sedmnácti to bylo potvrzení zatím neurčitého tušení, že socialismus je ve všech svých podobách (fašismus, nacismus, komunismus, demokratický socialismus) prostě špatný. Vždy znamená omezování svobody, plýtvání a nefunkčnost. Jen se jeho jednotlivé druhy mírou své špatnosti. Na příběhu 20. století to výtečně Johnson dokládá. Doporučuji od něj rovněž Dějiny amerického národa, Zrození moderní doby a Nepřátele společnosti.

4) George Orwell: 1984

Bez komentáře.

5) Niccolo Machiavelli: Vladař

Kniha, která vůbec není machiavelistická, nihilistická a amorální. Jen realisticky popisuje svět a lidi, jací jsou (a textem probleskuje autorův smutek nad tou skutečností). A obsahuje moudrost platnou do dneška, byť byla sepsána před pěti sty lety.

6) Mika Waltari: Egypťan Sinuhet

Smutek nad smutek a přece láska na první pohled a začátek řady dalších krásných zážitků, z nichž mám nejraději Krvavou lázeň a Šťastnou hvězdu. Ale Sinuhet byl první. Dodnes jsem ho přečetl asi pětkrát.

7) Bible

Starý zákon jsem přečetl kvůli zájmu o židovské dějiny, Nový až o několik let později. Jsem totiž ateista a v žádného Boha ani jiné nadpřirozeno absolutně nevěřím. Ale judaismus a křesťanství jsou úžasné etické systémy a především díky nim jsou Evropa a celý Západ tou lepší částí světa. Nečiň jinému to, co nechceš, aby činil tobě. Všichni lidé jsou nedokonalí a dokonalí nikdy nebudou (protože přece jenom Bůh je dokonalý). Je třeba se s nedokonalostí jejich vlastní i jejich výtvorů (třeba státních zřízení) smířit a přistupovat k nim realisticky, střízlivě, shovívavě, ale s respektem, s vědomím, že všichni děláme chyby. Ale nedosažitelnost dokonalosti neznamená, že se o ni nemá celý život alespoň usilovat. A přestože Ježíš byl jen jedním z mnoha dobových jurodivých proroků potulujících se tehdejší římskou Palestinou, v „literárním“ zpracování jeho příběhu a v jeho vzetí hříchů ostatních na svá trpící bedra je cosi nevýslovně krásného a dojemného. Doporučuji o té době romány Quo vadis od Sienkiewicze, Jeho království a Nepřátelé lidstva od Waltariho a Iosepha Flavia od Feuchtwangera.

8) J. Kincl, V. Urfus, M. Skřejpek: Římské právo

Právnická učebnice z mé studijní epizody na PF UK, díky níž jsem si uvědomil, jak úžasnou civilizaci Římané stvořili a jak strašně důležité jsou pro fungování státu dobré a praktické zákony. Na střední jsme ještě v duchu marxistické historiografie brali z Říma hlavně bratry Grakchy a pak leda tak Caesara a Octaviana. Díky Římskému právu jsem objevil mnohem větší hlubiny a zamiloval se třeba do Plútarcha či Polybia a moje antická knihovnička se neustále utěšeně rozrůstá. Římský odkaz jsou spolu s křesťanstvím dva ze tří základních kamenů evropské civilizace, té nejlepší, jaká kdy byla. A jaký je ten třetí? Slavjanofily asi šmejkne, ale germánská civilizace se svým kmenovým systémem a zvykovým právo, které položily základy feudalismu, absorbovaly dva základní kameny předchozí a díky germánské expanzi je rozšířily je. A přitom latentní rovnostářství v germánském kmenovém systému obsažené umožnilo přerod feudalismu v to, co máme dnes.

9) Winston S. Churchill: Mé životní počátky

Rule Britannia! Konzervativní imperialista s citem pro demokracii účastnící se v mládí koloniálních válek, kdy duchem doby bylo „břímě bílého muže“, aby poté, co Evropa ve Velké válce promrhala svou příležitost udělat lepší místo z celého světa, jako starý muž ten lepší svět zachránil aspoň pro Evropu. Mám od něj rád Dějiny anglicky mluvících národů či Světovou krisi 1911-1918, ale ke grandiózní Druhé světové válce jsem se ještě nedokopal. O Churchillovi jsem rovněž nedávno četl výbornou knihu od Carla d’Este Válečný vůdce – Život Winstona Churchilla ve válce 1874-1945

10) Jonathan Littel: Laskavé bohyně

Uvědomění si, že ani nacismus nebyl obrovský monolit s jednotnou vůlí, ale především a pořád společenstvím lidí, kteří pod záštitou ideologie nakonec především vždy dbají na svůj osobní prospěch. A děsivý popis hrůz druhé světové války surrealisticky namíchaný se sexuálním podtextem. Viz moje recenze.