Vedneměsíčník
Milé setkání
Bylo to jedno z takových těch setkání, která se přihodí díky tomu, že máte Kavkárnu. Viděli ceduli Budvar, chtěli si dát místní pivo a zdrželi se nakonec celý večer. Roztomilá Fredérique z Montrealu, studentka něco přes dvacet, Christophe z Toulouse, co zrovna ten den slavil 30. narozeniny.
Ohledně toho piva jsme jim obligátně vysvětlili, že vztah mezi americkým „Badvajzrem“ a naším Budvarem je dílem pouhé nešťastné náhody, když si jakýsi Američan kdysi z marketingových důvodů pro propagaci svého piva vybral jméno zrovna našeho města.
Nepadlo ani slovo o uprchlících. Snad je to tím, že oba pocházejí ze zemí, kde je obvyklé na ulici potkávat lidi jiné barvy pleti i víry. Což u nás není, proto jsme asi tak trochu hysterky.
Máme pomáhat? Samozřejmě! Máme se bát? Samozřejmě!
„Proboha, vždyť jsou to lidi!“ chce se mi řvát, když občas čtu internetové diskuse o uprchlících, které odhalují to horší v nás. Proti tomu stojí druhý extrém – sluníčkoví nadšenci, kteří si myslí, že uprchlíci do Evropy přinášejí čiročiré Dobro, a ignorují rizika, která vyvěrají z nepopiratelného „střetu civilizací“, jenž obnáší odlišnou víru, která není považována za věc soukromou, kmenovou strukturu a leckdy středověké smýšlení blízkovýchodních společností a také opomíjený, avšak široce rozšířený antisemitismus mezi přistěhovalci. Celý příspěvek
Evropa poznává izraelskou realitu
Vítejte v izraelské realitě. To byla první myšlenka, která mne napadla, když muslimští teroristé vyvraždili redakci Charlie Hebdo. K „dokonalosti“ ještě chyběla obligátní výzva mezinárodního společenství, aby se po činu obě strany zdržely kroků, jež by situaci mohly eskalovat… Celý příspěvek
Patříme do Evropy. A proto jsme nepřítelem Ruska.
Ne, že bychom chtěli. Ne, že bychom chovali k Rusku nepřátelské vztahy a chtěli ho zničit, nebo poškodit či ponížit. Ne, je to proto, že Rusko považuje za nepřítele nás. Západ. Ke kterému díkybohu patříme. Jestli někomu ještě nedošlo, jak hodnotné je naše členství v EU a NATO, byť k těmto organizacím můžeme mít výhrady (i já je mám), tak teď má příležitost. Celý příspěvek
Pojedeme k moři – hold rodnému městu a klukovství
Povedlo se mu to. Odvážný krok s vlastním scénářem i vlastní režií Jiřímu Mádlovi vyšel. Shodují se kritici i diváci, včetně autora tohoto článku v obou rolích. Jiří Mádl dokázal, že je dobrý vypravěč.
S filmy je to trochu jako s vtipy. Můžete znát superzábavný vtip, ale když ho nedokážete patřičně odvykládat, nikdo se smát nebude. A sebelepší vypravěč zase nedokáže nic vykřesat z mdlého příběhu bez pointy. Jiří Mádl se úspěšně popral s obojím. Nejenže dokázal vymyslet dobrý příběh (napsat scénář), ale zvládl ho i dobře odvyprávět (jako režisér) navzdory omezením, která si sám ve scénáři stanovil – totiž že film bude vlastně domácím videem malého kluka. Celý příspěvek
Ukradli nám hokej! Nevadí!
Profesionální sport má něco společného s politikou – v jeho zákulisí se pohybují stejní lidé (někdy typově, někdy opravdu titíž). Bafuňáři. Šíbři. Kmotři. Mastí si přes sport svoje ega, perou peníze a hlavně se do tohoto soukromého podnikání snaží neustále rvát peníze daňových poplatníků, protože „lid přece potřebuje hry“. Nejvíc tahle špína prosakuje z fotbalu, ale nedělejme si iluze, že jiné sporty jsou na tom lépe. Letos se to projevilo v případu budějovického hokeje, kdy Mountfield vyvedl extraligu do Hradce Králové. Celý příspěvek
Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...