Osobní
Deset knih, které nejvíce ovlivnily můj život
Nemám rád řetězové hry na Facebooku, ale o knihách k smrti rád mluvím a píšu. Takže když mne Petr Kubát vyzval, aby se o svou desítku podělil, rád jsem přijal, jen už jsem to neposlal dál. A jaké jsou tedy ty mé vyvolené, milované a inspirující? Celý příspěvek
Hlubocká vendeta pokračuje
Všem slušným lidem se omlouvám. Bude to nechutný výlet do bažin zvaných politika, resp. do způsobů lidí, kteří takové pojetí politiky na rozdíl od nás považují za zcela normální. A bude to opravdu špína.
Varoval jsem vás.
Mílo, ty jsi nebetyčnej vůl, pošahanej liberále
Můj článek z roku 2008 Pro blbečky s Che Guevarou na tričku stále rezonuje internetem (původně publikován na dvojblogu MilaMira.cz, nyní přenesen na tyto mé nové stránky). Protože když si chcete si koupit tričko s Che Guevarou a zadáte do Googlu patřičná klíčová slova, dozvíte se ode mne, že jste blbeček… Na svých nynějších stránkách nemám ke článkům komentáře, ale na MilaMira.cz stále chodí nové a nové, i po pěti letech od publikování článku, který si přečetlo přes pět tisíc lidí. Dovolte, abych se podělil o ty poslední z nich. Abyste věděli, kdo taky půjde k volbám… Celý příspěvek
Jak jsem se nechal tetovat…
Před deseti lety jsem se rozhodl pořídit si tetování. Tedy – rozhodl jsem se už tři roky předtím, ale nechal jsem nápad nějakou dobu uležet. Tři roky. Co jsou to však tři roky proti něčemu, co máte na celý život, že? Aspoň vidíte, že zbrklá rozhodnutí nedělám. 
Nebo si za nimi aspoň stojím. A upřímně, tak osudovost doživotního poznamenání mne nijak nebrala. Argumenty „Víš, jak to bude vypadat, až budeš starý?“ jsou naprosto irelevantní. Budu ošklivý scvrklý dědek i bez tetování, tak co. Svou zkušenost z tetování jsem zaznamenal pro Vedneměsíčník, tak jsem si říkal, že bych se o ni mohl podělit i zde. Pěkné čtení přeji. Celý příspěvek
Bejby nebude sedět v koutě… Ty zasraná svině!
Když se po revoluci otevřely hranice, konečně i do našich kin pronikly úžasné filmy jako Žhavé výstřely nebo Komando, které jsme jako pubertální chlapci mimořádně oceňovali (a oceňujeme jako zralí muži dodnes). Zato naše spolužačky, kterým sotva vypučely kozičky, zachvátila mánie zvaná Hříšňák. Byl všude. Na všech táborech, lyžařských kurzech, silvestrech a podobných pubertálních radovánkách, jsme byli my hoši, jež zajímalo tak nanejvýš Dračí doupě a počítačové hry Civilization nebo Warlords, nuceni do roztodivných a nepřirozených pohybů dívkami, které při určitých tónech propadaly do posvátného vytržení, provázeného rozechvělým vydechnutím „Hříšňák“… Celý příspěvek
Mé VLASTNÍ stránky
Nejenže je vlastním. Po letech, co se věnuji správě cizích stránek, vymýšlení či úpravě jejich struktury a vzhledu, jsem se rozhodl, že na svém písečku si budu hrát jen já sám. Aspoň se při tom něco přiučím. Takže jsem tyhle stránky od začátku do konce vyrobil sám vlastními silami.
Upozorňuji, že tohle není příspěvek do odborné diskuse, ale spíše povzbuzení a možná i pár užitečných rad pro amatéry, že udělat si jednoduché webové stránky fakt není těžké. A nebojte se, na židozednáře a Bilderberg taky dojde. Celý příspěvek
Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...