literatura, historie, politika

Kultura

My se nebojíme!

Naše společnost je poslední dobou, zvláště v souvislosti s imigrantskou krizí, přesycena nenávistí a strachem, které šíří vyčůraní politici, xenofobní spolky, hudební skupiny i všemožní mudrlanti. Ti, kteří smýšlejí jinak, ale většinou mlčí.

I když možná nejsme tolik slyšet, je tu také spousta z nás, kteří nesouhlasíme se zneužíváním strachu lidí pro laciné získávání politických bodů či osobní prospěch. Přitom chápeme naprosto přirozené obavy z neznámého a cizího. Uvědomujeme si ale složitost a nečernobílost celé situace a víme, že ji rozhodně nevyřeší jednoduché návody a zlostné výkřiky. Strach totiž plodí zlost a zlost plodí jen další zlost. V celé lidské historii žádná společnost, která byla ovládaná strachem a nenávistí, nebyla šťastnou společností. A když se necháme ovládnout zkratkovitými emocemi a přistoupíme na iracionální argumenty, určitě to nepřinese nic dobrého ani naší společnosti… Celý příspěvek

100:0 v kultuře proti sportu? Ne, 86,3:89,5

V létě se městem rozlétl a byl nejen ve sportovních diskusích tlačen argument, že město dává ročně 100 milionů korun na podporu kultury a na podporu sportu nula. Jen někteří říkali rovnou na „profesionálního sportu“, čímž však ten argument postavili na ještě nesmyslnější (ne)rovinu, protože srovnávat dotace pro neziskové subjekty a profesionální sportovní kluby, které jsou obchodními společnostmi založenými za účelem zisku, prostě nejde. Celá věc je složitější, jak už to bývá a jak demagogové rádi decentně opomíjejí, a celé heslo „100:0“ je podvodné.

Celý příspěvek

Nová vlna se starým obsahem

Aneb pojetí a vnímání kultury po bolševicku. Přináším slavný článek, který vyšel v březnu 1983 v komunistickém časopisu Tribuna. V podstatě se jednalo o signál k přitvrzení „kulturní politiky“ v oblasti hudby. Byl to přitom takový hnus, že i režimem chráněný a hýčkaný autor raději zvolil pseudonym Jan Krýzl, asi aby někde nedostal po držce nebo se s ním nerozvedla manželka. Na zátah proti „nové vlně“ doplatila spousta kapel buď přímo zákazem činnosti, nebo přinejmenším nemožností nahrávat, dokud nepřišel rok 1989. Který na rozdíl od toho posraného režimu přežily a některé hrají dodnes.

Ulevit si nad tím hnusem se dá jedině refrénem v článku zmiňované písně Pal vocuď, hajzle, kterou Michal Ambrož  na koncertech pořád a rád adresuje bolševikům. Přidávám se.

Celý příspěvek

Bejby nebude sedět v koutě… Ty zasraná svině!

Když se po revoluci otevřely hranice, konečně i do našich kin pronikly úžasné filmy jako Žhavé výstřely nebo Komando, které jsme jako pubertální chlapci mimořádně oceňovali (a oceňujeme jako zralí muži dodnes). Zato naše spolužačky, kterým sotva vypučely kozičky, zachvátila mánie zvaná Hříšňák. Byl všude. Na všech táborech, lyžařských kurzech, silvestrech a podobných pubertálních radovánkách, jsme byli my hoši, jež zajímalo tak nanejvýš Dračí doupě a počítačové hry Civilization nebo Warlords, nuceni do roztodivných a nepřirozených pohybů dívkami, které při určitých tónech propadaly do posvátného vytržení, provázeného rozechvělým vydechnutím „Hříšňák“… Celý příspěvek

Jen je vyžeňte!

V posledních několika letech jsme v Českých Budějovicích svědky dvou trendů. Prvním je otevíráním možností pro perspektivní lidi, kteří se snaží v kulturní oblasti město posouvat někam dál, rozproudit ho. Druhým je upozorňování na chyby těchto lidí politickou opozicí, což je zcela legitimní – jenže tato pochybení (a kdo v životě nikdy nepochybil?) jsou v rámci politického boje a snahy o totální dehonestaci politických soupeřů rozmazávána, nafukována a překrucována až do obludných rozměrů. Celý příspěvek

Vzpomínka na první Majáles

Byl jsem požádán o příspěvek do ankety českobudějovického studentského časopisu Vedneměsíčník na téma, jaký byl můj první majáles. Už je to dávno, 1995…

V anketách VDM obvykle sdělují své postřehy pouze redaktoři časopisu, tentokrát jsem ovšem evidentně dostal jako pouhý poradce příležitost proto, že jsem vůči ostatním jaksi pamětník… Čtěte tedy, jaké to bylo poprvé: Celý příspěvek