Ani nevím, jak se mi v knihovně ta sbírka fejetonů od Michala Horáčka vzala. Jmenuje se O tajemství královny krav a jedná se o texty, které v průběhu roku 2006 publikoval v Hospodářských novinách. Fejetony mají tendenci poměrně rychle stárnout, což je i případ těchto. Ale zalíbila se mi tahle část úplně z posledního:

„Svobodná společnost není substance. Je to forma obdarovávaná smyslem. Připomíná tržiště – tím, že o smyslu, který jí chceme dát, mezi sebou nepřetržitě smlouváme. Že si na něm vzájemně nabízíme své představy, nápady a ideály a doufáme, že zaujmou. A tak formu, kterou je společnost, ovlivní. Že i případný úspěch může být přinejlepším nepatrný? Zaplaťpánbu. Tady se vyjednává, a ne diktuje.“

On ten Horáček by tehdy nebyl špatný prezident. Rozhodně lepší než Zeman. Ale to každý. Tedy kromě Babiše.

Knižní moudro: poklady, které nalézám v knihách, jež čtu a o něž se musím podělit. Tentokrát z Kosmovy Kroniky české – jedna z rad, již kníže Boleslav II. dává na smrtelné posteli svému synu-nástupci, se týká toho, co bychom dnes označili za monetární politiku.

„O minci dbej, však skrovně a neměň podobu její. Neboť obec, byť mocně vzrostla lichou podobou mince, rychle bude obrácena v niveč. Jest v tom cosi, milý synu, že Karel, král nejmoudřejší a nejmocnější, nemůžeme srovnávati my, velmi nízcí, když se rozhodl svého syna Pipina po sobě povýšiti na trůn, zavázal ho hroznou přísahou, že se nesmí v jeho království lstivě a nešlechetně ceniti váha nebo mince. Zajisté žádná pohroma, žádný mor a hromadné umírání, ani kdyby nepřátelé celou zemi loupením a pálením pustošili, tolik by neuškodily lidu božímu jako časté měnění a podvodné horšení mince. Která zhouba nebo která pekelná lítice nelítostněji olupuje, hubí a ochuzuje ctitele Kristovy než panovnický podvod s penězi?“

Celý příspěvek →

Knižní moudro: poklady, které nalézám v knihách, jež čtu a o něž se musím podělit. Tentokrát z knihy historika Johna Keegana Historie válečnictví, v níž se zaobírá vývojem vojenství a válečnictví ze společenského, kulturního a psychologického hlediska. Následující citace je velmi výstižným shrnutím toho, čím je v moderním světě armáda. A zároveň odpovědí naivním pacifistům, kteří blouzní o světě bez vojáků, podobni ovcím odmítajícím ovčácké psy a zapomínajícím na vlky.

„Člověk má sklon k násilí. To nelze popřít, i když připustíme, že v každé společnosti tento sklon uplatní v praxi jen menšina, nikoliv většina jejich členů. Za 4000 let, kdy existují organizované armády, se člověk naučil identifikovat v této menšině ty, z kterých budou dobří vojáci, vycvičit a vyzbrojit je, poskytnout jim finanční zdroje k existenci a podporovat a odměňovat jejich chování v těch časech, kdy se většina cítí ohrožena. Musíme jít dále: svět bez armád – disciplinovaných, poslušných a dodržujících zákony – by byl neobyvatelný.“

Knižní moudro: poklady, které nalézám v knihách, jež čtu a o něž se musím podělit. Tentokrát z knihy Paula Johnsona nazvané jednoduše Napoleon (česky 2003). Jedná se o poslední větu knihy, která je shrnutím jeho biografické eseje a která platí pro každou dobu a každého člověka, který se dostane až na vrchol.

„Velikost člověka ve všech svých podobách, úspěchy vojenské i administrativní či triumfy při budování národů a říší, to vše není ničím (a vskutku, následky bývají velmi zhoubné), postrádají-li velikáni prosté a pokorné srdce.“