literatura, historie, politika

Izrael

Izraelsko-palestinský konflikt v kostce

V Izraeli pracují na stavbě výškové budovy Žid a Arab, sousedé, oba dělníci. Když přijde čas oběda, rozbalí Žid svůj sendvič a znechuceně se rozčílí: „Zase šauarma! Jestli zítra budu mít k obědu zase šauarmu, skočím ze střechy a zabiju se!“ Arab se koukne do svého sendviče a vidí falafel. A taky se rozčílí: „Zase falafel! Jestli zítra budu mít k obědu znovu falafel, taky skočím ze střechy a zabiju se!“

Druhý den v práci. Žid rozbalí sendvič, a co nevidí: šauarma! Rozběhne se a skočí ze střechy. Arab: zase falafel! A taky skočí ze střechy.

Koná se pohřeb obou a manželka židovského dělníka pláče před sousedy: „Kdybych jen věděla, jaký má problém, stačilo by jen říci a udělala bych mu sendvič s něčím jiným!“ Ale manželka arabského souseda naříká ještě usedavěji: „Já vůbec nevím, co měl za problém! Ty sendviče si dělal sám.“

 

Tuto anekdotu vyprávěl Mosab Hasan Jusúf, přezdívaný též Syn Hamásu nebo Zelený princ, na loňské konferenci deníku Jerusalem Post na úvod svého vystoupení. Jakožto syn předního teroristy se odmítl nadále podílet na vraždění Židů a začal spolupracovat s Izraelem, díky čemuž při nasazení vlastního života zachránil spousty jiných.

Máme pomáhat? Samozřejmě! Máme se bát? Samozřejmě!

„Proboha, vždyť jsou to lidi!“ chce se mi řvát, když občas čtu internetové diskuse o uprchlících, které odhalují to horší v nás. Proti tomu stojí druhý extrém – sluníčkoví nadšenci, kteří si myslí, že uprchlíci do Evropy přinášejí čiročiré Dobro, a ignorují rizika, která vyvěrají z nepopiratelného „střetu civilizací“, jenž obnáší odlišnou víru, která není považována za věc soukromou, kmenovou strukturu a leckdy středověké smýšlení blízkovýchodních společností a také opomíjený, avšak široce rozšířený antisemitismus mezi přistěhovalci. Celý příspěvek

Evropa poznává izraelskou realitu

Vítejte v izraelské realitě. To byla první myšlenka, která mne napadla, když muslimští teroristé vyvraždili redakci Charlie Hebdo. K „dokonalosti“ ještě chyběla obligátní výzva mezinárodního společenství, aby se po činu obě strany zdržely kroků, jež by situaci mohly eskalovat… Celý příspěvek

Zpověď židomila

Dnes uplynulo 60. let od zrození svobodného státu Izrael, jednoho z nejpozoruhod­nějších společenských projektů 20. století, vybudovaného jedním z nejpozoruhod­nějších národů lidské historie. Celý příspěvek

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...