literatura, historie, politika

Historie

Pohrobkova hra o trůny

Vzpomínáte si z hodin dějepisu na Ladislava Pohrobka? Díky němuž znáte význam slova pohrobek, které v životě nepoužijete, ale z hlavy ho už nikdy nevypudíte? Někdo si možná ještě vzpomene, že zemřel mlád a náhle (v sedmnácti letech) a z jeho údajné otravy vinili Jiřího z Poděbrad, poněvadž mu usnadnila uchvátit moc v Českém království (a Matyáši Hunyadimu, zvanému Korvín, v Uhrách), ale ve skutečnosti zemřel na vzácnou formu leukémie. Přitom to byla úplná Hra o trůny! Skutečná. Posuďte sami.

„Brzy po bělehradském tažení Janos Hunyadi zemřel. Na jeho místo nastoupil jeho nejstarší syn Ladislav Hunyadi. Ten – ve snaze rychle posílit své postavení – se lstivě zmocnil Oldřicha Celjského a nechal jej zavraždit. ‚Ochrany‘ Ladislava Pohrobka se pak ujal sám. Šestnáctiletý král tak dostal – de facto – nového pána.

Navzdory svému mládí se Ladislav Pohrobek projevil jako mistr přetvářky. Oddaně novému uherskému gubernátorovi děkoval, že jej zbavil Celjského, který jej údajně jen utiskoval a zrazoval. Přitom prohlašoval, že v ochranu Ladislava Hunyadiho se uchýlil dobrovolně a s radostí. Celý příspěvek

Prior Team vs. Budějovický Majáles

Můj poněkud opožděný příspěvek k 25. výročí získání občanských a politických svobod a nezávislosti na ruském impériu. Vyhrabal jsem ho ze svého archivu a jedná se o článek z 11. 11. 1989, který vyšel v Jihočeské pravdě a je zajímavým svědectvím o tehdejších mladých Budějčácích, kteří nechtěli být sešněrováni bolševickou buzerací. Celý příspěvek

Nepřipomíná vám to něco?

V únoru 1764 došlo k dlouho očekávané „události“ – [polský král] August III. zemřel. Vzápětí na to (27. února 1764) radí ruský diplomat ve Varšavě Repnin k vyslání vojska, neboť „je třeba je postrašit. Vstup vojska Vašeho Veličenstva je povede k větší opatrnosti“. Navíc se ruskému velení až do té doby „nepodařilo“ likvidovat své vojenské sklady na polském území z doby sedmileté války. Tyto sklady byly chráněny silnými vojenskými oddíly, které se opět „zcela náhodně“ objevovaly v době konání místních sněmů právě tam, kde měli většinu stoupenci hetmana Branického, hlavního protikandidáta [proruského] hraběte Poniatowského. Celý příspěvek

Zdvižený historický ukazováček…

/1/ V Kiu žil jakýsi Molpagorás, schopný řečník a politik, současně však demagog toužící po moci. /2/ Aby se zalíbil lidu, vydával zámožné občany na pospas davu, některé zcela zahubil, jiné posílal do vyhnanství, zabavoval jejich majetek a rozdával jej lidu, takže si tímto způsobem záhy zajistil neomezenou moc. /3/ Jestliže tedy byli občané Kiu postiženi takovou pohromou, nebylo to způsobeno osudem ani zlovůlí jejich sousedů, ale spíše jejich vlastní nerozvážností. /4/ Neustále vynášeli k moci ty nejhorší muže a ty, co jim odporovali, trestali, aby si mohli rozdělovat majetek svých spoluobčanů.

/5/ Sami se takřka dobrovolně dostali do neštěstí, do jakého tak nějak upadnou zřejmě všichni lidé, kteří nejsou schopni zbavit se své zaslepenosti a na rozdíl od nerozumných zvířat přitom ani trochu nezaváhají. /6/ Zvířata totiž, když se dostanou do potíží s vnadidly či se sítěmi, anebo když dokonce uvidí jiné zvíře v nebezpečí, nedají se již snadno k takovým zařízením přilákat, nýbrž celé místo podezírají a ničemu, co spatří, nedůvěřují. Celý příspěvek