literatura, historie, politika

ČSSD

Vaječný Paroubek

Házet po lidech vajíčky, to se prostě nedělá. Ani když je terčem Paroubek. Ale když on si to tak zaslouží…

Hodit po někom cokoli je akt agrese. I když je to jen zdraví neškodný projektil jako vajíčko. Stejně se toho člověka dotknete na cti, znečistíte ho, poškodíte mu oblečení. Prostě mu ublížíte, i když krev při tom neteče. V životě bych po nikom vajíčko nehodil. A jsem rozhodně proti tomu, aby to dělal kdokoliv jiný. Celý příspěvek

Adolf Rath

Zobrazení Davida Ratha na obálce Reflexu jakožto nacistického vůdce Adolfa Hitlera lze vystihnout jedním příslovím – kdo s čím zachází, tím také schází.

David Rath je nejodpudivější postavou české politiky, dokonce ještě odpudivější než Jiří Paroubek. Oběma jim je společná demagogie, bezbřehý populismus, sebestřednost a soustředěnost pouze na svou moc, svůj prospěch. Rath ovšem ještě předčí Paroubka v bezohlednosti a hulvátství. Celý příspěvek

Zahraniční politika za 30 Kč

Jiří Paroubek je nebezpečný pro tuto zemi. Protože stavět na stejnou úroveň 30 Kč za lékaře a afghánskou vojenskou misi svědčí o jediném: ten člověk je schopen pro moc udělat cokoli a za jakoukoliv cenu. I kdyby tou cenou měla být nyní mezinárodní pověst České republiky a naše spojenecké závazky vůči NATO.

Celý příspěvek

Dvě zahraniční cesty

Premiér Mirek Topolánek jednal v USA o radaru a vzájemné spolupráci a udělil medaili bratřím Mašínům. Ex-premiér Jiří Paroubek v tutéž dobu diskutoval se syrským diktátorem – také o možné spolupráci. Z Paroubkovy autonomní zahraniční politiky (= možná budoucí zahraniční politiky tohoto státu) mě jímá hrůza. Celý příspěvek

Zhovadilé nazírání minulého režimu

Skupina sociálnědemokra­tických poslanců podala ústavní stížnost, v níž žádají zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů. V jádru celého problému stojí názor těchto poslanců, který říká: dyť to za těch komančů nebylo tak zlý.

Zůstaneme ještě chvíli na povrchu (a pomineme jeden z argumentů stížnosti, totiž že zřízení ústavu je plýtváním, když existují jiná pracoviště – zejména vysoké školy -, která můžou provádět tutéž badatelskou činnost; argument ze strany socialistů trochu paradoxní). Ve stížnosti přímo stojí, že výklad období minulého režimu jako doby nesvobody či období komunistické totalitní moci je sice možný, ovšem je-li pod tímto výkladem podepsána státní instituce, hrozí, že se bude pokládán za oficiální. Celý příspěvek