literatura, historie, politika

Bolševici

Velikášský velikán k dnešnímu výročí

Nejprve parafráze výroku z 16. 11. 2018: „Nikdy nezapomeňte, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!” A pak citace z 15. 8. 2018: „Kdo to byl, nevím. Lidi říkali, že přišli Rusáci, to je všechno. Samozřejmě to byla katastrofa pro celý národ. Je potřeba to odsoudit a asi to připomenout, že se to vůbec stalo, že to bylo vůbec možné. Vzpomínáme si potom, když nás okupovali, když jsme hráli hokej, a samozřejmě Palach a všechno. V osmašedesátém byla naděje, že bude ten devětaosmdesátý.”

Nezapomeneme.

Prior Team vs. Budějovický Majáles

Můj poněkud opožděný příspěvek k 25. výročí získání občanských a politických svobod a nezávislosti na ruském impériu. Vyhrabal jsem ho ze svého archivu a jedná se o článek z 11. 11. 1989, který vyšel v Jihočeské pravdě a je zajímavým svědectvím o tehdejších mladých Budějčácích, kteří nechtěli být sešněrováni bolševickou buzerací. Celý příspěvek

Patříme do Evropy. A proto jsme nepřítelem Ruska.

Ne, že bychom chtěli. Ne, že bychom chovali k Rusku nepřátelské vztahy a chtěli ho zničit, nebo poškodit či ponížit. Ne, je to proto, že Rusko považuje za nepřítele nás. Západ. Ke kterému díkybohu patříme. Jestli někomu ještě nedošlo, jak hodnotné je naše členství v EU a NATO, byť k těmto organizacím můžeme mít výhrady (i já je mám), tak teď má příležitost. Celý příspěvek

Nová vlna se starým obsahem

Aneb pojetí a vnímání kultury po bolševicku. Přináším slavný článek, který vyšel v březnu 1983 v komunistickém časopisu Tribuna. V podstatě se jednalo o signál k přitvrzení „kulturní politiky“ v oblasti hudby. Byl to přitom takový hnus, že i režimem chráněný a hýčkaný autor raději zvolil pseudonym Jan Krýzl, asi aby někde nedostal po držce nebo se s ním nerozvedla manželka. Na zátah proti „nové vlně“ doplatila spousta kapel buď přímo zákazem činnosti, nebo přinejmenším nemožností nahrávat, dokud nepřišel rok 1989. Který na rozdíl od toho posraného režimu přežily a některé hrají dodnes.

Ulevit si nad tím hnusem se dá jedině refrénem v článku zmiňované písně Pal vocuď, hajzle, kterou Michal Ambrož  na koncertech pořád a rád adresuje bolševikům. Přidávám se.

Celý příspěvek

Zdvižený historický ukazováček…

/1/ V Kiu žil jakýsi Molpagorás, schopný řečník a politik, současně však demagog toužící po moci. /2/ Aby se zalíbil lidu, vydával zámožné občany na pospas davu, některé zcela zahubil, jiné posílal do vyhnanství, zabavoval jejich majetek a rozdával jej lidu, takže si tímto způsobem záhy zajistil neomezenou moc. /3/ Jestliže tedy byli občané Kiu postiženi takovou pohromou, nebylo to způsobeno osudem ani zlovůlí jejich sousedů, ale spíše jejich vlastní nerozvážností. /4/ Neustále vynášeli k moci ty nejhorší muže a ty, co jim odporovali, trestali, aby si mohli rozdělovat majetek svých spoluobčanů.

/5/ Sami se takřka dobrovolně dostali do neštěstí, do jakého tak nějak upadnou zřejmě všichni lidé, kteří nejsou schopni zbavit se své zaslepenosti a na rozdíl od nerozumných zvířat přitom ani trochu nezaváhají. /6/ Zvířata totiž, když se dostanou do potíží s vnadidly či se sítěmi, anebo když dokonce uvidí jiné zvíře v nebezpečí, nedají se již snadno k takovým zařízením přilákat, nýbrž celé místo podezírají a ničemu, co spatří, nedůvěřují. Celý příspěvek