literatura, historie, politika

Bejby nebude sedět v koutě… Ty zasraná svině!

Když se po revoluci otevřely hranice, konečně i do našich kin pronikly úžasné filmy jako Žhavé výstřely nebo Komando, které jsme jako pubertální chlapci mimořádně oceňovali (a oceňujeme jako zralí muži dodnes). Zato naše spolužačky, kterým sotva vypučely kozičky, zachvátila mánie zvaná Hříšňák. Byl všude. Na všech táborech, lyžařských kurzech, silvestrech a podobných pubertálních radovánkách, jsme byli my hoši, jež zajímalo tak nanejvýš Dračí doupě a počítačové hry Civilization nebo Warlords, nuceni do roztodivných a nepřirozených pohybů dívkami, které při určitých tónech propadaly do posvátného vytržení, provázeného rozechvělým vydechnutím „Hříšňák“…

Ten film jsem kupodivu viděl až v dospělosti a opovržení, jež jsme poblázněným spolužačkám kdysi projevovali, jsem seznal naprosto oprávněným, neboť snímek je tak pitomý, až to tříská dveřma. Na druhou stranu jsem dosáhl i určitého pochopení a porozumění, poněvadž Hříšný tanec je esencí všeho, co uchvacuje hormonálně roztřesená pubertální děvčátka.

Odpor k tanci jsem mezitím neztratil. Ani k „Hříšňáku“. Ten mne však přece jen obohatil o všeobecně známou frázi, kterou občas v nadsázce používám v řídkých chvílích, právě když vyzývám k tanci svou manželku – protože přece jen tulení k mé ženě na parketu je velice příjemnou činností a občas tedy dokážu překonat i sám sebe. Přece moje bejby nebude sedět v koutě…

Že však trauma z dospívání není zcela překonáno, mi potvrdila jedna z grafických reakcí na sprostou bábu z metra, jíž nyní žije internet. Smál jsem se jak blázen. Dávná vzpomínka na mánii kolem „Hříšňáku“, kterou jsme pod tlakem a z donucení museli snášet i my muži, mi k němu totiž přidává další vrstvu. A jak známo, vtipy útočí na hlubší než vědomou úroveň našeho já, a tento tudíž, jak zasahuje více vrstev, je pro mne tedy mimořádně vtipným a natolik hodnotným, že jsem kvůli němu napsal i článek a nespokojil se jen se sdílením na Facebooku.

Ptám se mužů-třicátníků – taky jste se u toho tolik nařehtali?

Hrisnak_ty-zasrana-svine

 

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...