literatura, historie, politika

Avatar – zajímavá forma, prázdný obsah

Problém Avataru je, že Kevin Costner před dvaceti lety natočil desetkrát lepší film na podobné téma – Tanec s vlky. Problém Avataru je, že když už někdo natočí tak vizuálně zajímavý film, neměl by rezignovat na scénář s tím, že pěkné obrázky tu prázdnotu příběhu nějak přebijí.

Byl jsem od počátku ostražitý k „nejočekávanějšímu, nejlepšímu a nejpřevratnějšímu filmu všech dob“. Vychvalovat tak halasně a dopředu cokoliv zavání pozdějším zklamáním. Dobře jsem udělal.

Vizuálně je Avatar bezpochyby úžasný. Naprosto nadšený jsem hlavně z těch mimozemšťanů, kteří poprvé v historii filmu vypadají jako skuteční a ne jako namalovaní nebo gumoví panáci. Když jsou na plátně v detailu, vidíte opravdovou pokožku – je sice modrá, ale je to opravdová pokožka. Máte pocit, že si na ně můžete sáhnout a že opravdu ucítíte teplo živého organismu.

Připočtu-li živou mimiku i realistické pohyby (počítačově animované potvory se obvykle pohybují jako by nic nevážily a neexistovaly pro ně fyzikální zákony), je to opravdu zázrak. Už jenom kvůli tomu stojí za to Avatara vidět. Ostatní vizuální orgie vychvalovat nebudu, protože jsou dělané především na efekt, pro otevřená ústa diváků.

Jenže moc nefungují – připravte se totiž na příšerný, místy vyloženě nablblý scénář.

Uznávám – a zdůrazňuji to – že příběh o tom, jak civilizovaný národ přijde kolonizovat planetu s ušlechtilými divochy žijícími v souladu s přírodou a jak se jeden z kolonizátorů sžije s domorodci a postaví se na jejich stranu, se bez klišé v žádném případě neobejde. Samotný ten příběh je klišé. A napsat scénář vymezený samými klišé je těžké. Ale ne nemožné. Vždyť v Tanci s vlky to funguje – a jak skvěle. Dokonce to funguje i v příběhu Pocahontas, ve filmu Nový svět od toho pošahaného Terrence Malicka, který je ochoten věnovat minutový záběr letící kachně nad řekou…

I klišovitý příběh lze však nějak okořenit, prohloubit motivaci nebo nejednoznačnost postav nebo se přinejmenším vyvarovat logických chyb. Na to ale Cameron jako scénárista rezignoval a předkládá divákovi to nejplytčí, co Holywood dokáže nabídnout. Zástupce megakorporace je samozřejmě chamtivý zmrd, velitel vojáků samozřejmě touží jen zabíjet, hlavní hrdina, který to zpočátku hraje na obě strany, překvapivě neprožívá žádné morální dilema. Atd… Všechny postavy jsou naprosto ploché.

A pak ty vyložené blbosti. Pilotka bojového vrtulníku, které se znechutí masakr domorodců a opustí proto bojiště, není vůbec vyšetřována, ba ani podezřívána a klidně ji pustí k hlavním hrdinům do vězení, aby jim mohla pomoci utéct. Zkušeného mariňáka a domorodce, žijící v naprostém souladu s přírodou a mající na své straně všechny výhody plynoucí ze znalosti prostředí, vůbec nenapadne bojovat proti moderně vybavenému nepříteli léčkami, přepady a nejrůznějšími úskoky, ale raději podniknou frontální jízdní útok proti řadě vojáků a robotů s automatickými zbraněmi… „Ten útok byl hlavně kvůli efektu a emocím,“ obhajoval kdosi přede mnou tuhle nebetyčnou ptákovinu.

Přesně. Spousta věcí je ve filmu, jen aby se animátoři mohli předvést – forma totálně vítězí nad obsahem, jenže prostě nedokáže překrýt jeho prázdnotu. V tomhle Avatar velice připomíná Titanic. A propos, co se týče vyvolávání emocí při jezdeckém útoku, ani zdaleka se Cameronova digitální scéna nevyrovná rozechvění nad naživo natočeným útokem ANZAC na turecké pozice v bitvě o Be’er Ševuv australském filmu The Lighthorsemen; také jako Tanec s vlky dvacet let starém.

Shrnu-li to, jsem rád, že jsem Avatara viděl, už kvůli těm mimozemšťanům a jedině kvůli nim ho můžu doporučit. Ale dost jsem v kině ošíval nudou (což je pro mne jako diváka nepřijatelné!!) a dost často koulil znechuceně očima. A dostal jsem strašnou chuť opět viděl Tanec s vlky (pošesté), což určitě nebylo Cameronovým záměrem. Ale mluví to za vše. Avatara možná ještě někdy shlédnu a téměř určitě půjdu na jeho případné pokračování, ale nebude to film, který bych si po dvaceti letech pouštěl už pošesté. Srovnám-li Avatara s jinými sci-fi filmy roku 2009, které jsem viděl, tak Star Trek a District 9 byly rozhodně lepší.

PS: Cameronovi bylo některými recenzenty vyčítáno, že do filmu „módně“ a hystericky cpe ekologistické poselství. Blbost. Prostě domorodci chtějí žít v souladu s přírodou, lidé chtějí v přírodě těžit nějaký smyšlený a ultradrahý nerost – a dohromady to nejde. Nic více než tenhle konflikt (použitý už v mnoha filmech předtím, aniž by za to autorům někdo nadával) ve filmu není a vyložená propaganda už vůbec ne (a já jsem na tu zelenou obzvláště citlivý). V tomhle ohledu se Cameronovi jednoznačně křivdí.