literatura, historie, politika

28. říjen z několika úhlů

Republika oslavila 90. výročí vzniku ČSR. Pokusím se na 28. říjen podívat z několika úhlů – vojenského, politicko-historického a budějovického.

Vojáci a 28. říjen

Praha včera zažila po 23 letech vojenskou přehlídku. Je to dobře. Byla dobrá i ta pauza, protože komunisitický militarismus (pamatuju si, jak jsme měli v 1. třídě(!) ve slabikáři kapitolu věnovanou Československé lidové armádě) a zupácká vojna lidem uniformy zprotivily. Armáda se v oddechovém času proměnila a už se může chlubit. Prezident také včera rozdal státní vyznamenání. Mezi vyznamenanými byli i vojáci z Afghánistánu, skuteční hrdinové.

Konečně zase můžeme být na naši armádu (po 60 letech) zase hrdí. Já jsem, protože v Afghánistánu konečně skutečně bojuje po boku našich spojenců a nedělá jako v Iráku, že spojencem je jen trochu a vlastně ani moc ne, protože jen na něco…

Naopak je mi špatně z Paroubka (u komunistů mě to nepřekvapuje), který podle průzkumů veřejného mínění vydedukoval, že je třeba se postavit proti posílení českých jednotek právě v Afghánistánu. Lidu totiž válka vadí, protože ve válce může někdo umřít a to je špatné (proč by naši hoši měli umírat za americké imperialisty v daleké zemi, že?).

Ten člověk a jím vlečená partaj je opravdovu zahraničně-bezpečnostní tragédií pro tuhle zemi. Armáda musí bojovat, aby měla zkušenosti, které jsou pro každého vojáka nejcennější. Výzbroj a výcvik lze získat kdekoli, ale zkušenosti jen v boji.

Armáda musí bojovat, aby USA a NATO věděly, že si zasloužíme, aby se za pár let postavily proti ruskému záboru střední Evropy.

Vyznamenání Českých Budějovic

Nejenom prezident rozdával vyznamenání. Z iniciativy našeho primátora si letos České Budějovice nechaly vyrobit nová vyznamenání Za zásluhy a Za statečnost, takovou lokální obdobu těch státních. Kdo je v pátek 24. října dostal, si můžete prohlédnout zde. Má maličkost se na vzniku a konečné podobě medailí též částečně podílela (byť poslední slovo měl primátor), tak se tu musím pochlubit – stužky jsou můj návrh (vycházejí z barev města) a také motiv Samsona na medaili Za statečnost byl můj nápad (pro neBudějčáky – socha Samsona zápasícího se lvem stojí na vrcholku Samsonovy kašny na náměstí Přemysla Otakara II.).

Nahlédnutí historicko-politické

Letos nejsilněji jsem si v souvislosti se vznikem samostatného Československa povšimnul střízlivějších názorů na existenci první republiky a Rakouska-Uherska. Ozývaly se i v letech minulých, ale teď už jsou tak nějak brány vážně (ne jen jako austrofilské nostalgie) a je jich také stále víc…

Ještě před deseti lety byla první republika všeobecně přijímaný ideální stát, Rakousko-Uhersko žalář národů, kde nás Habsburkové 400 let utiskovali a prezident Beneš byl bez poskvrnky. Letos poprvé jsem ve větší míře zaznamenal hlasy kritičtější.

A tak konečně slyšíme pravdivé: Československo nebylo bez chyb. Opomíjelo Němce, Maďary i Slováky, tehdejší politika byla politikařením pomalu větším než dnes, svatý, ale lehce despotický tatíček Masaryk pěkně z Hradu tahal za provázky, aby bylo po jeho, a celá myšlenka jednoho československého národa byla postavená na hlavu (se Slováky jsme 900 let neměli nikdy nic společného a předtím jen to, že část dnešního Slovenska byla součástí Velké Moravy – i když bratia to vidí jinak (www.prezident.sk: Veľkomoravskú ríšu založili starí Slováci v 8. a 9. storočí, keď ich kniežatá Pribina, Rastislav, Mojmír a najmä kráľ Svätopluk ju sformovali na vplyvný štátny útvar.) – a první Přemyslovci odtud odváděli otroky pro západní Evropu).

Beneš už není jen prezident Obnovitel, ale muž, který nás zavlekl do područí Sovětského svazu, a Rakousko-Uhersko se v komentářích najednou nejeví jako strašný stát, který si zasloužil jen rozpad, ale začíná ve veřejné diskusi vypadat jako celkem fajn místo k životu.

Že bychom přestávali žít v bludech o vlastní historii a začali se o ní bavit se střízlivým a chladným nadhledem?

Díkybohu, aspoň nějaká dobrá zpráva tváří v tvář lidu, který bude vždy raději volit levné rohlíky než svobodu.

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

Můžu s nimi třeba nesouhlasit, vztekat se nad nimi, nebo naopak spokojeně pokyvovat hlavou. Tohle jsou každopádně hodně dobré články, které mne zaujaly a které byste si mohli (nebo možná měli) přečíst taky.