literatura, historie, politika

Milan Brabec

Bez dvou za dvacet

Kdo chce být klamán, zaslouží být zklamán… Aneb najdi deset rozdílů. Vidím jediný. Ten první je tam, kde chce být druhý. Jinak všechno stejné, kampaň jak přes kopírák, příběh úspěšného manažera, co to všechno zařídí a zachrání… Jen se raději nehrabat v minulosti, že…
Celý příspěvek

Velikášský velikán k dnešnímu výročí

Nejprve parafráze výroku z 16. 11. 2018: „Nikdy nezapomeňte, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!” A pak citace z 15. 8. 2018: „Kdo to byl, nevím. Lidi říkali, že přišli Rusáci, to je všechno. Samozřejmě to byla katastrofa pro celý národ. Je potřeba to odsoudit a asi to připomenout, že se to vůbec stalo, že to bylo vůbec možné. Vzpomínáme si potom, když nás okupovali, když jsme hráli hokej, a samozřejmě Palach a všechno. V osmašedesátém byla naděje, že bude ten devětaosmdesátý.”

Nezapomeneme.

Proboha, koho volit?

Tyhle volby budou zlomové. Ne, že ne. Těch stran, které hrozí odklonem od Západu a demokracie je jim na překážku („žvanírna“), je až příliš a podle průzkumů mají získat až příliš velkou podporu. Demokracie, kterou 27 let považujeme za samozřejmost, už samozřejmostí najednou být nemusí.

Ne, nehrozí nám totalita. Ani poslední volby vůbec (v Rusku je přece také pořád mají). Ale šikanózní stát operující se strachem a extrémně zneužívaný pro soukromé zájmy ano. Agent Bureš to za těch pár minulých let stačil předvést dostatečně. Sobě posílá dotace a odpouští daně, na ostatní posílá finanční správu a další kontroly či je aspoň ostouzí v novinách, jež mu patří nebo které mu jiní oligarchové „propůjčují“. Pod Babišem se ČR promění v Ukrajinu. Celý příspěvek

Pohrobkova hra o trůny

Vzpomínáte si z hodin dějepisu na Ladislava Pohrobka? Díky němuž znáte význam slova pohrobek, které v životě nepoužijete, ale z hlavy ho už nikdy nevypudíte? Někdo si možná ještě vzpomene, že zemřel mlád a náhle (v sedmnácti letech) a z jeho údajné otravy vinili Jiřího z Poděbrad, poněvadž mu usnadnila uchvátit moc v Českém království (a Matyáši Hunyadimu, zvanému Korvín, v Uhrách), ale ve skutečnosti zemřel na vzácnou formu leukémie. Přitom to byla úplná Hra o trůny! Skutečná. Posuďte sami.

„Brzy po bělehradském tažení Janos Hunyadi zemřel. Na jeho místo nastoupil jeho nejstarší syn Ladislav Hunyadi. Ten – ve snaze rychle posílit své postavení – se lstivě zmocnil Oldřicha Celjského a nechal jej zavraždit. ‚Ochrany‘ Ladislava Pohrobka se pak ujal sám. Šestnáctiletý král tak dostal – de facto – nového pána.

Navzdory svému mládí se Ladislav Pohrobek projevil jako mistr přetvářky. Oddaně novému uherskému gubernátorovi děkoval, že jej zbavil Celjského, který jej údajně jen utiskoval a zrazoval. Přitom prohlašoval, že v ochranu Ladislava Hunyadiho se uchýlil dobrovolně a s radostí. Celý příspěvek

Izraelsko-palestinský konflikt v kostce

V Izraeli pracují na stavbě výškové budovy Žid a Arab, sousedé, oba dělníci. Když přijde čas oběda, rozbalí Žid svůj sendvič a znechuceně se rozčílí: „Zase šauarma! Jestli zítra budu mít k obědu zase šauarmu, skočím ze střechy a zabiju se!“ Arab se koukne do svého sendviče a vidí falafel. A taky se rozčílí: „Zase falafel! Jestli zítra budu mít k obědu znovu falafel, taky skočím ze střechy a zabiju se!“

Druhý den v práci. Žid rozbalí sendvič, a co nevidí: šauarma! Rozběhne se a skočí ze střechy. Arab: zase falafel! A taky skočí ze střechy.

Koná se pohřeb obou a manželka židovského dělníka pláče před sousedy: „Kdybych jen věděla, jaký má problém, stačilo by jen říci a udělala bych mu sendvič s něčím jiným!“ Ale manželka arabského souseda naříká ještě usedavěji: „Já vůbec nevím, co měl za problém! Ty sendviče si dělal sám.“

 

Tuto anekdotu vyprávěl Mosab Hasan Jusúf, přezdívaný též Syn Hamásu nebo Zelený princ, na loňské konferenci deníku Jerusalem Post na úvod svého vystoupení. Jakožto syn předního teroristy se odmítl nadále podílet na vraždění Židů a začal spolupracovat s Izraelem, díky čemuž při nasazení vlastního života zachránil spousty jiných.

Vzpomínka a doporučení: Wild at Heart + Powermad

Druhá polovina devadesátých let. Maminka, velká fanynka Twin Peaks, se usadí se štrikováním do křesla a chce pustit film, co jsem jí večer předtím nahrál na video. Nemám co dělat, tak si řeknu, že na to kouknu, třeba mne to bude bavit. Hned při úvodní scéně vytřeštím oči. „Tohle jsi opravdu chtěla nahrát, nespletla sis film?“ „Jojo,“ zatetelila se jenom radostně za pletacími jehlicemi.

Tak jsem se seznámil s Davidem Lynchem. Ale u Mullholand Drive jsem si řekl, že mne ty jeho hry s divákem vlastně strašně serou, a zase jsem s ním skončil. Twin Peaks jsem neviděl a neuvidím. Sloního muže bych doporučil každému. Až někdo bude znovu točit Dunu, přeji si, aby si Lynchova barona Harkonnena vzal za předlohu. Sako z hadích kůží však prostě neomrzí. Celý příspěvek

O mně


Budějčák, co má rád historii, literaturu a filmy, který čas od času i sám něco napíše a jemuž není lhostejné veřejné dění. více...

Z médií

13. 5. 2020

Hledá se ministr financí. Loajální a s angličtinou


13. 5. 2020

Bez americké pomoci bychom válku nevyhráli, přiznali pak Stalin i Žukov


13. 5. 2020

Novináři v Babišových službách vytvořili falešný obraz vládních úspěchů


12. 5. 2020

Bídný účet vládní pomoci


12. 5. 2020

„Náš“ maršál Koněv? Temná postava dějin 20. století


8. 5. 2020

75 let od konce 2. světové války: Několik poznámek o relativitě dobra a zla v dnešním světě


7. 5. 2020

Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu


7. 5. 2020

Plesl prodá 30 tisíc, Tabery neklesá a kdo je spokojen. Jak koronakrize dopadla na česká média


6. 5. 2020

Státem sponzorované zabíjení a zastrašování jsou součástí ruské strategie


6. 5. 2020

Zpráva obnažuje Babišův systém: Státní úředníci kolektivně kryjí jeho dotační byznys


5. 5. 2020

Klam a manipulace vlády aneb Když Pětadvacítka je vlastně Pětistovka


1. 5. 2020

Povinné roušky jsou symbolem diktatury hlouposti


21. 4. 2020

V zemi buranismu, roušek a rozestupů


15. 4. 2020

Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy


15. 4. 2020

Twitter v rukou psychologů: Lingvistické markery deprese


14. 4. 2020

Státní služba jako holding


9. 4. 2020

Očima libertariána: Jak by tady mohlo být krásně...


8. 4. 2020

Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu


3. 4. 2020

Stát vyvolal orkán. Podnikatele odhodil na druhou stranu hráze


2. 4. 2020

Tohle není konec, který si kdokoliv představoval



více...